Největší z Čechů

Muži v říji rozepsaní do vrstevnatější partitury filmu o dokumentu o rekordmanech z lidu. Opět nesmírně civilní, uvěřitelné, málomluvně vtipné a na České poměry odvážně satirizující. Opět místy trochu vypadávající z tempa do jakéhosi blahosklonného mudrování o málo slovech a málo pocitech. Nicméně převažuje Sedláčkův (sebe)ironický šarm a na celkovou (i myšlenkovou) skromnost filmu i celkem solidní komplexnost (jedna rovina odpovídá na otázky druhé). Největší z Čechů je filmem o rekordech, osamělosti, pomíjivosti, české kinematografii a současné společnosti. Z každého lehce zakrojí, ale dohromady spolehlivě nasytí. (17.08.2010)

Bizardní výběr rekordmanů okolo, kterých se točí příběh zoufalého týmu filmařů. Životní příběhy postav nejsou vykresleny do hlubších detailů, ovšem i tak si dokáži udělat obrázek, že každý je jiný a navzájem se přiučují. Zrnka gegů tu působí jako vhodné koření a smějící se sál dodává obrazu jiskru. Průměrná komedie, stejně jako průměrný měl asi být výsledný reklamní snímek, ne-li o bod lepší. (18.04.2011)

Udělat z nás Čechů (v přímém přenosu) idioty, na to už nestačí pouze samotný talent, ale člověk (na to) musí mít taky pořádné koule. Tohle je tragikomedie s velkým T, navíc řádně šmrcnutá prvky absurdna. Příběh snímku začíná ve chvíli, kdy je režisér odmítnut (pokolikáté už?!) se svým snímkem( že by lehká autobiografie a (satirická) reflexe současného podhoubí českého filmového průmyslu a stavu (v) naší společnosti, navíc řádně říznutá fikcí....?!) a tak kývne na nabídku jisté (Pelhřimovské) agentury, natočit snímek o „Největším z Čechů“. Tj. světových (resp. českých) rekordmanech. Přičemž obory jsou to (v drtivém počtu případů) roztodivné (čti bizarní) napříč celým spektrem, které si (ne)dovedete představit. Největší síla tohoto snímku spočívá právě v pohledu samotného režiséra (Sedláčka) na tyto lidi. Snaží? se je ukázat jako (ne)obyčejné lidi, kteří pouze propadli svému koníčku (to doslova) a stali se tak oběťmi své posedlosti, ale zároveň jsou ty situace tak absurdní, že sám režisér (vynikající J. Plesl) a s ním i samotný divák nejednou propadá v hlasitý smích.... (Ovšem pozor, pokud byste náhodou nabyli (mylného) dojmu, že R. Sedláček nenávidí lidi, tak jste se.... vlastně trefili. Jak ostatně „sám“ říká „Nesnáším lidi, ale mám rád člověka“. Že v tom není (nevidíte) rozdíl?! Je a zásadní!). .... A moje(i) „number one“? Jednoznačně Igor CHmela a jeho zapálený vazač pšenice. Hned v těsném závěsu je to potom „amatérský (kašnový) pivo-potapěč“ Marek Taclík. Nicméně i samotný filmový štáb jsou lidé z masa a kostí (potýkající se se svými osobními problémy), takže je na samotném divákově posouzení, zda Ti „šílení“ jsou místní rekordmani nebo Ti za kamerou, mikrofonem..... Jedinou výhradu k tomuto snímku vidím v určité roztříštěnosti (rozkolísanosti) a potom je to zejména (samozřejmě) fakt, že když už se někdo rozhodne natočit (pseudo)dokument o „Největším Čechovi“ a opomene toho NEJvětšího, je to neomluvitelné (čti neodpustitelné). ANO, tušíte zcela správně, na moje dveře nikdo nezazvonil resp. nezabouchal. A v čem, že já vynikám (jsem nejlepší)? Ve všem! A pokud by to snad nebylo (z tohoto komentáře) dostatečně patrné, ke všemu jsem ještě neskonale skromný a nechybí mi ani potřebná pokora. Protože jak říká („pan teoretik“ J. Csaplár) bez pokory a srdíčka to nejde. Nicméně v jedné věci přeci jenom vynikám nejvíc (námět pro tebe R. Sedláčku). V ochočení a následném vytrénování lučních kobylek. Dávám vám.... Tiumene, v sedle s J. Váňou, rok (max dva) a vítěz Velké pardubické se bude po delším čase (konečně) měnit. Co říci závěrem? Tady nelze jinak! Kuli, kuli, kuli..... 77,7% (24.04.2012)

Výborná tuzemská komedie, která působí, jako by byla natočena v jiné zemi, neboť zpracovává zajímavý, originální koncept zodpovědným a netradičním způsobem plným kvalitního humoru. Největší z Čechů je skvělým snímkem, na který je radost pohledět a který ani na chvilku neztratí na kvalitě a vaší pozornosti. Robert Sedláček se tímto filmem v mých očích pasoval na jednoho z nejzajímavějších našich režisérů současnosti a budu si muset doplnit vzdělání zbytkem jeho tvorby. Kromě samotného příběhu a formy snímku režisér šikovně pracuje také s kvalitním obsazením, které jen umocňuje radost ze sledování tohoto snímku. (03.04.2018)

Opět výborná inteligentní Sedláčkova satira, jež lze velmi dobře přirovnat k předcházejícím Mužům v říji. Oproti předešlému filmu, který předkládal ucelený příběh, však jde v tomto případě spíše o jednotlivé obrazy naznačující neduhy současné české společnosti. Největší z Čechů tak navíc spíše komentuje obecně rozšířené fenomény a problémy společnosti nežli jednotlivé články a vztahy ve společnosti, jak tomu bylo v předešlém filmu. Jednotlivé role jsou skvěle zahrané, opět je nutné vyzdvihnout Jaroslava Plesla, ale i některé herce a herečky z krátkých rolí, jako např. Aňu Geislerovou (nebo mého oblíbeného profesora Tomáše Durdíka). (30.09.2010)