Máme papeže!

Utrpení! Dokoukáno s krajním sebezapřením. Původně jsem tuhle šílenost vůbec vidět nechtěl, stavěje se extrémně skepticky k tak debilnímu námětu, jako jsou všechny ty tanečky kolem volby papeže - těžko si dovedu představit téma, které by mě zajímalo míň. Celou tou katolickou fraškou hluboce pohrdám a k poslednímu konkláve v roce 2005 jsem nenašel z mé strany nic než nejhlubší ignoranci, smíšenou s výsměchem k tomu, do jak pokleslé formy se římskokatolická církev v 21. století dostala. "Máme papeže!" není film, ale defilé senilních starců nad hrobem v příběhu, u kterého jsem umíral nudou, prokládanou chutí poslat celý Vatikán do horoucích pekel, i s režisérem této obskurnosti, kterou chci co nejrychleji a nejlépe navždy vytěsnit ze své paměti. Proboha, až budu mít zase někdy chuť dát na něčí "must see" doporučení ohledně filmu, na který bych jinak v životě nešel, vzpomenu si pokaždé na oněch 100 zabitých minut mého života, o něž mě připravila tahle úchylnost, a s díky veškeré podobné návrhy spolehlivě odmítnu. Přísahám, že tohle je největší WTF?! moment v kinech za poslední léta, a proklínám chvíli, kdy jsem se uvolil to zhlédnout. (15.04.2012)

Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html (28.02.2013)

, no sláva nazdar výletu! Nový Torqemáda má sice alsheimera a skoro si slintá po sutaně, ale žehnat slaboduchým ještě nezapomněl, takže nic neobvyklého. Hlavně, že samozvaná junta Rudých Klérů zase zapojila přímou linku k Řediteli, milióny vymletých marionet má zase svého vodiče, kotel kudlanek na náměstí Svatého Petra se může posrat štěstím, že už se netopí petláhvema a Moretti evidentně dostal z Vatikánu grant, aby z mocichtivých, intrikánských a manipulativních zmrdů udělal partičku roztomilých, hodných, lidkých dědečků, kteří jsou pouze schopni senilně nakrmit nigerijského patriarchu pikovým králem při ferblu a rozkošně prosmečovat polsko - rakouský blok na síti! A stačí jen vhodný text distributora, že jde o "satiru" a tři čtvrtiny místních mentálů plesají blahem, unisono bučí a Radek99 jako jediný opět chápe onu bezbřehou hloubku této čarokrásné, demagogické a tendenční nudy. Já jednou viděl na Animal planet dokument o tuleních. Když jednoho z nich rdousil lední medvěd, hrozně mi to připomělo Othella. Škoda, že to tu nemá profílek, hrozně rád bych se tam totiž fundovaně rozhovořil o zásadním vlivu severské fauny na Šejxpírovu tvorbu. (23.04.2012)

Myslím, že nejde tak zcela o film o církvi, ale spíš je zaměřen na jedince. Je to film o člověku, který, ač nepochybuje o své víře (a to fakt nemusí být jen křesťanská víra), tak najednou začne pochybovat sám o sobě. Jo, to je asi to, co se mi na filmu - pár minut po jeho skončení - líbilo nejvíc. Ono by to asi bylo na čtyři hvězdičky, ale Michel Piccoli mě úplně rozsekal. Jeho pocity (respektive pocity právě zvoleného papeže) byly zahrány tak dobře, že nemůžu jinak. Atmosféra konkláve, které zkrátka trvá tak dlouho, dokud nevjyde z komína bílý kouř, je zachycena perfektně. Líbila se mi i postava výstředního ateisticky laděného psychoanalytika (který se bavil na účet kardinálů), bláznivého herce, odhodlaného tiskového mluvčí. Celý ten Vatikán, konkláve, dětinští kardinálové, Řím, Morettiho humor, italština a Michel Piccoli - film jako celek mi prostě sedl. (27.03.2012)

při hodnocení tohoto filmu jsem hodně rozpačitý. První polovina snímku se mi líbila - s jemným humorem a nadhledem zobrazuje strukturu konklávy, způsob volby papeže a ukazuje kardinály hlavně z lidské stránky. V druhé části, kdy zvolený kardinál hledá sílu k důležitému rozhodnutí, jsem cítil, že film ztrácí dech a mě začíná nudit. Film však není špatný a je zajímavý svým vyprávěním a výstižně ukazuje tíhu zodpovědnosti. Pro mě to bude tentokrát jen za slabé tři hvězdy a doporučuji převážně zvídavým a zkušeným divákům - není to rozhodně film pro běžné publikum. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (23.11.2015)