Vyrobeno v Dagenhamu

Milujem Sally Hawkins. Ja viem, že to hovorím vždy, ale ona neni ani mladá, ani pekná, ani sexi, a aj tak vždy keď ju vidím chcem, aby ma zabalila do deky a spravila mi horúci čaj ❤️. Jo a tiež som feminista. Vždycky som bol. Lebo ak tomuto svetu urýchlene nezačnú vládnuť ženy, čoskoro skončíme v prdeli, niekde naspäť v 30.tych rokoch. A ten film je tiež dobrý, také milé retro. Celý čas som sa usmieval. Robilo mi to radosť, ten film mi robil radosť. 85% (18.11.2019)

„Jamesi, co je to tam venku za hluk?“ - „Stávka prostitutek, sire.“ - „To tak málo vydělávají?“ - „Ne, sire, vydělávají nad poměry.“ - „Well, tak proč potom stávkují?“ - „Jsou to kurvy, sire.“ Tak takhle ne, pánové! Equal fight proti platovým nerovnostem, šovinismu a nadřazenosti, který však v rámci označení dramedy není moc „medy“ a je škoda, že plastičnosti postav se nevěnovalo tolik pozornosti jako retro kostýmům a účesům oproti reálu o generaci omlazených sufordžetek. Britové umí sociální dramata skvostně, takže vím, že srdce Brassed Off ani humor Full Monty tohle bohužel nenabídlo.. (28.06.2021)

"Šičky a stávka? Vůbec tomu nemohli uvěřit." Tak nám ženy přestaly pracovat, vařit, prát a uklízet, začaly stávkovat a hodily starost o domácnost na bedra svých manželů. Já to tedy nechci moc zlehčovat, ale hrdinčin manžel Eddie by si rozhodně zasloužil svatozář. Jinak považuju stejnou mzdu za stejnou práci za samozřejmost, ale v tomto boji mě asi víc než ženské stávkování zaujala bezpáteřnost odborových předáků. Ta se nezměnila a krysy typu Montyho Taylora stále stejně odhodlaně bojují za mé zájmy v řiti mých nadřízených. (19.04.2018)

Tohle je takový ten miloučký film, který si poklidně spěje ke svému předem známému závěru. Žádné velké drama se nekoná a VYROBENO V DAGENHMAU je v první řadě příjemnou oddychovou komedií, která neurazí - ale ani nenadchne. Hlavní hrdinky jsou ryzí sympaťačky a člověk jim samozřejmě v jejich stávkování za rovné platy fandí, ale celkově se nemohu ubránit pocitu, že kdybych si tenhle film nechal v telce (pochopitelně v příšerném českém dabingu, jak se už stalo na ČT2 normou) ujít, o nic bych nepřišel. Tohle je námět, který se měl zfilmovat už tenkrát, dokud to ještě byla velká věc, dnes to působí spíš jako povrchní retro vystavěné hlavně na efekt. (24.08.2013)

V tomto příběhu se podíváme na konec šedesátých let do anglického vidláckého městečka Dagenham, které se nachází nedaleko Londýna a ve kterém je místním buranům ještě vidět sláma zpoza uší a kde na svých botech nosí velké množství voňavého hnoje. Ale i do tohoto města přišla průmyslová revoluce a to v podobě nadnárodní společnosti Ford, jehož zakladatel modrooký fešák Henry Ford byl věrným milovníkem a podporovatelem knírkatého pána ze srdce Evropy, který byl všeobecně znám jako milovník všeho lidského pokolení. Příběh začíná v továrně, kde veselé a usměvavé paničky dagenhamské šijí sedadla a různé doplňky do aut pro toto korporátní monstrum. Jsou to ženy všech věkových kategorií a jelikož jim je asi trochu vedro v té nevětrané kobce, tak si vždy sundávají svrchní oblečení, že jim pak zůstávají jen podprsenky a další nezbytné artefakty, aby nezůstaly v podobě, jak je pán Bůh stvořil, což se zajisté líbí mnoha deviantům, kteří tyto filmy vyhledávají, což zajisté není můj případ. Jelikož jsou tyto ženy nespokojeny s pracovními podmínkami a s polovičními platy, které jsou okecávany vedením již zmiňovaného korporátu tím, že je jejich práce nekvalifikovaná. Tímto mužským šovinistickým gestem udeří hřebíček na hlavičku a tím okamžikem se tyto mírumilovné ženy vzbouří a začnou stávku, která přihlížející diváky u televizních obrazovek nejenže pobaví, ale i poučí a to hlavně v tom, že když si myslíš, že s tebou tvůj zaměstnavatel zametá jako s koštětem, tak si to nenech líbit a vem do ruky krumpáč a vraž mu ho do hlavy. samozřejmě to myslím obrazně a určitě nikoho nenabádám, aby to takto udělal, ale i když si může zdát, že tento snímek je feministicky zaměřen, tak opak je pravdou, protože jak v tomto snímku uslyšíme, tak takzvaná britská generace Swinging Sixties uspořádala v šedesátých letech neskutečných 26000 stávek zejména proti nezaměstnanosti a znárodňováním podniků. Jak to asi dopadlo je každému jasné, ale jak k tomu došlo a že skoro nikdo z mužského pokolení mimo pár vyjímek je nebral vážně a to je vážně zarážející a dalo by se říct, že až do nebe volající. Na jejich stranu se nakonec přidala i tehdejší ministryně zahraničí Barbara Castle, která teda měla pěkně proříznutou pusu a která tím pantem, když něco zavelela, tak padala omítka ve všech okolních místnostech a o které jsem slyšel fakt poprvé a už vůbec jsem netušil, že byla jedna z nejdéle sloužících poslankyň britského impéria. Poučný a zároveň zábavný film, který některé z nás donutí přemýšlet o věcech, které hýbou tímto světem a které se dají změnit zábavnou formou, jak nám to předvedly tyto dámy z anglického venkova a proto dávám zasloužených 70%. (13.08.2022)