Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko

Že je to citově vyděračské? No a co! I takové filmy jsou třeba, zvlášť když jsou nádherně natočené a výborně zahrané. A to, že jsem vlastně mladému Oskarovi za celé dvě hodiny nepřišla zcela na chuť je také plus. Jediná znepokojující věc je překrásná hudba Alexandra Desplata, která zase z nějakého nevysvětlitelného důvodu unikla pozornosti akademie. (09.02.2012)

První polovina dost dobrá, druhá hrozně otravná. Syndrom 9/11 zůstane navždy v srdcích Ameriky, ale určitě tak půjde činit méně uslzeně, jímavě a pateticky. Výborná kamera i hudba, moc dobrý výkon mladičkého Thomase Horna i jeho mlčenlivého průvodce Maxe von Sydowa. Klidně bych EL&IC nominoval za kameru, hudbu, střih i nejlepší mix a střih zvuku, ale film získal zářezy v hlavní kategorii (podle mě na úkor Martha Marcy May Marlene) a vedlejší herec… (06.02.2012)

Neuvěřitelná ztráta času. Nesmyslná zápletka, hlavní hrdina (mimochodem fyzicky podobný Billymu Elliotovi) je nesnesitelný sociopat, postava Maxe von Sydowa absolutně zbytečná a do toho hraje Desplatův klavír, abych byl dojatý. Ne, tahle ubulená limonáda o ničem nemá na Oscarech co dělat. Od Daldryho jednoznačné zklamání. Málokdy dávám odpadové hodnocení, ale tenhle film si ho beze vší úcty zaslouží. (20.02.2012)

Daldry, kams to duši dal! Patetičtější blábol jsem snad ještě neviděl. Debilní zápletka tahá kluka od jednoho úžasného Blacka k druhému a každej pomatenýho chlapce okažitě vítá s otevřenou vřelou náručí. Připočtěme němýho mudrce, uplakanou maminku a tatínka zdechnuvšího ve WTC a nominace na Oscara za nejlepší film je doma. Ano, potenciál to mělo, navíc řemeslně je to klasa, ale neustálým nucením diváka do breku jsem ten fim ke konci už doslova nenáviděl. (12.02.2012)

Tak zaprvé - "Extremely Loud and Incredibly Close" není film o 11. září. Ač se zde toto téma objevuje (a tvoří pomyslný rámec celého snímku), mohlo by být z fleku nahrazeno jakoukoli jinou katastrofou, ke které v uplynulých letech došlo. Filmů o obětech těchto katastrof a o těch, kteří tyto katastrofy přežili, bylo natočeno mnoho, a každý přeživší člověk zasažený podobným neštěstím, se v nich se svým smutkem vyrovnával jinak. Newyorské putování devítiletého Oskara (chlapce s náběhem na Aspergerův syndrom), jež v sobě kombinuje racionální uvažování s dětskou naivitou, rozhodně patří mezi ty originálnější a působivější. Prvoplánová hra na city se spoustou klišé? Ano, ale funguje to. Nevíc ten Hanks, Bullock a hlavně "papírkovací" Max von Sydow... (09.09.2014)