Nic nás nerozdělí

Chtě nechtě jsem si pokládal dvě otázky. Za prvé, co bych v takové situaci dělal, jestli bych to zvládl nebo se zhroutil a za druhé, jestli se mi to jen zdá nebo mám trochu divnej pocit, když sleduju příběh na pozadí katastrofy (nebo naopak) a tragédie statisíců lidí, mrtvých a pozůstalých, a on je to happy end. Technicky skutečně brilantní, v tom ohlasy nelhaly, navíc všechno poctivé, domy, skutečná voda, skutečnej bordel v ní. V tomhle veškerou digitální produkci ala 2012 Španělé těžce berou o několik délek. I projev emocí je podstatně civilnější, niternější, ne pro okolí, ale pro sebe. Po stránce herecký též nemám co vytknout, zejména Naomi a Tom Holland působí, jako kdyby skutečně prošli takovou drastickou událostí. Líbil se mi i ten moment, kdy Ewan McGregor dvakrát žádá o telefon. Člověk, kterýmu se dohromady nic nestalo, se na něj vysere, zatimco člověk, co zřejmě přišel o rodinu, mu ochotně pomůže. Jen jak říkám, tak trochu nevím, jak to mám vnímat. Jako poctu zemřelým nebo ódu na rodinnou soudržnost a zprdele kliku? Update 6.10.2013: Právě jsem viděl Gravity, která se mi líbila, přesto musím říct, že po stránce vtažení do děje a pocitu "tohle se opravdu děje" je Lo Imposible lepší. Proto dodatečně měním hodnocení na maximum. (06.02.2013)

Velmi, velmi, velmi dobrý film. Silný, citlivý, patřičně dramatický a snad i autentický (alespoň tak působil). Herecké výkony dospělých i dětí na jedničku, režisér místy vykouzlil takřka "malickovské" momenty (pomáhala i jakoby meditativní hudba) a já během celých 113 minut zamrkal jen párkrát, aby mi něco neuteklo. Moc se mi líbilo, že jsme se na začátku o hlavních postavách dozvěděli jen to nejnutnější, a že se scénář obešel bez prostřihů do spokojené minulosti nebo bez záběrů na trnoucí příbuzné kdesi na druhém konci světa. Škoda jen poněkud odflinknutého DVD, které namísto avizovaných českých titulků a českých titulků pro neslyšící nabídlo jen ty druhé, a tak mě sdělení v hranatých závorkách docela rozptylovala. Například před nárazem vlny jsem četl [podivné zvuky...] a pak ještě nespočetněkrát [hudba... ].__P.S. Nečtěte obsah! (04.05.2014)

Emocemi nabitý (a kdo tvrdí že ne, tak si na něco hraje...) snímek, který přináší skutečné fyzické utrpení lidí bojujících o holé přežití. Mě osobně první půlka naprosto vzala dech, jako bych se topil společně s Naomi nebo Ewanem a jejich dětmi pod tlakem ohromné masy vody. Takto dobře položené základy příběhu a vtažení mě jako diváka do děje zapříčinili, že jsem už neměl chuť unikat a odevzdal se příběhu včetně všech psychických a možná i fyzických bolestí, které jsem tak pocítil (opravdu jsem docela prožíval každý pohled na zkrvavenou Naomi, ta její noha...au). Působivé ve své jednoduchosti a komornosti, a přitom pro mě nejpůsobivější prožití katastrofy jakou tsunami skutečně je. Se vší tou krví, bolestí a hledáním. PS: kam se hrabe třeba Heereafter a jeho digitální, i když působivá "vlnka na pobřeží" PPS: na tenhle film jděte do kina, ten zvuk za to stojí, doma bez pořádné repro soustavy přijdete o zážitek. (28.01.2013)

Dokud se sází na civilní rozjezd a následný dokonalý audiovizuální zážitek, boduje Bayona prakticky každým záběrem. Dojemné momenty druhé půle a vzájemné míjení v záchranném centru ale k vlastnímu nemalému překvapení většinou míjely i mě. Tu sílu zkrátka v Impossible vidím a uznávám, jen necítím. Z úžasných hereckých výkonů celé rodinky to ale neubírá vůbec nic. (12.02.2013)

Bayona hned zkraje zužitkovává svou předchozí zkušenost s hororovým žánrem. Znejišťující hudební motiv a způsob snímání (podhled z hlubin) mění pokojnou mořskou hladinu ve zlověstnou nestvůru, která se v nestřežený moment může probudit k životu. Rychle se valící, celé plátno vyplňující vlna dělá z pána tvorstva bezbranné stvoření. Zbaveny možnosti kamkoli uniknout nejsou jenom postavy, utéct nemůžeme ani my. Díky burácivému zvukovému efektu jde z hlediska viscerálního prožitku o jeden z nejpůsobivějších obrazů zkázy, které jsem v posledních letech v kině „zakusil“. 3D brýlí paradoxně nebylo třeba. ___ Poté, co nás společně s postavami semele neovládnutelný přírodní živel, film se z katastrofického spektáklu hladce přelije v rodinné melodrama. Ukázku brilantních speciálních efektů střídá zarputilé herectví tělem i duší. Naomi Watts exceluje a ze všech si vytrpí nejvíce (možná proto, že tomu tak bylo i ve skutečnosti, možná proto, že je žena a jde o melodrama). Skvěle, bez nadbytečných slov a citových výlevů, jí sekunduje Tom Holland, který je ve své roli usazený dokonce lépe než McGregor, na němž je očividnější, že své vypjaté emocionální stavy jenom hraje. ___ Proměna v chování nejstaršího syna ukazuje, jak drasticky může podobná krajní zkušenost zatřást s vaším hodnotovým žebříčkem. Materiální výdobytky jsou náhle zbytené, z plechovky coly se stává cenný poklad a děti již více nemohou spoléhat na to, že dospělí vše potřebné obstarají. Dosavadní vztahová hierarchie byla rozbita, role prohozeny. ___ Prostá myšlenka o významu rodinné soudružnosti a vzájemné pomoci je důsledně, byť s (pochopitelnými) sklony k melodramatickému excesu, všita do narativu, díky čemu nabývá oživování osm let staré historie na naléhavosti. Nač si něco nalhávat, jediný, kdo nám v případě skeptiky prorokované ekonomického (či jiného) kolapsu pomůže, budou naši nejbližší. ___ Hlavní napětí filmu je vytvářeno oddalováním momentu shledání roztroušených členů rodiny. Opětovné nastolení počáteční harmonie předpokládáme už z logiky žánru melodramatu, čeho si Bayona byl zřejmě dobře vědom a dělá maximum, aby nás znejistil, zda opětovné stvrzení statu quo nenastane příliš pozdě. Nepřekvapiví pak, že emocionální vrchol filmu má podobu v prostoru mistrně rozvrženého „míjení se“ několika postav. ___ Troufám si tvrdit, že takhle emocionálně kompaktní, suverénně zrežírované a výsad velkého plátna naplno využívající melodrama tady nebylo přinejmenším od Titanicu. 80% Zajímavé komentáře: Sandiego, ScarPoul (30.01.2013)