Famílie

Čtyři velcí herci, z nichž zejména pro Janu Hlaváčovou mám opravdu velkou slabost, se upřímně snaží, ale s takhle mizernou bulvární rádobydojemnou komedií "jako ze života" těžko něco svedou. Režie zcela bezradná (občasnou projekci na zeď věru nepovažuji za inscenační řešení), hudba se může upodmalovat, až se člověku dělá špatně. Je v pořádku, když jde divadlo diváku vstříc, jenže tato inscenace mu vyloženě běží naproti, velkou rychlostí ho míjí a zůstává daleko za ním. Takové je dnes Vinohradské divadlo, kdysi průkopnická scéna Hilarova. Abonentní záležitost. Škoda jen, že divadla, kde se skutečně dělá něco zajímavého, si o takové finanční podpoře, jakou mají Vinohrady, mohou nechat jen zdát... Ano, na vinohradském repertoáru jsou i zajímavější inscenace než Famílie - jen se obávám, že Stropnický se spíše snaží je vytlačit (viz jarní likvidace oceňovaného Vojcka, který derniéroval krátce poté, co obdržel Cenu Alfréda Radoka). Ach jo. (21.11.2010)

Starší herci excelují (klobouk dolů) a sypou z rukávu repliky opsané ze života (krutě skutečné, drsné a vtipné až k pláči). Ovšem pokud se vžijete do postavy Nicholase, není to také žádná legrace. Mezigenerační konflikt je fenomén zapeklitý a vyžaduje nesmírně citlivý přístup. Každý má totiž kousek pravdy, což může být za jistých okolností těžko snesitelné. Inu, co je v domě, není pro mě (a nemyslím to nikterak zle). Ostatní nechť klidně přidají dvě hvězdičky. (21.11.2010)

V podstatě se můžu v hodnocení ztotožnit s uživatele Blofeldem. Tímto titulem Vinohradské divadlo jenom dokazuje svoji dlouhodobou orientaci na konzervativní měšťanské divadlo klasického typu, které se zaměřuje na starší diváky, zažité postupy, zkrátka na jistotu. Samozřejmě pokud shromáždíte na jednom jevišti čtyři velké herecké legendy, ke kterým s úctou vzhlíží několik generací diváků, máte vysokou míru pravděpodobnosti, že zabodujete, když navíc hra promyšleně pracuje se sentimentem a včetně jejich dnešních vrásek prodává i jejich fotky z mládí. Osobně se mi tenhle přístup nelíbí, je to hrozně vykalkulované, lacině moralistické a veskrze průměrné. Ve výsledku je to typický midkult, který sice neurazí, ale ani nenadchne. Zkušení herci odvádějí, co se od nich očekává, ale samotná hra je tuctová. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2012)

Když je současnými výrazovými prostředky zpracovávána v divadle hra současná, a taková je tato, tak mi to nevadí, na rozdíl od moderního pojetí klasiky. Toto pojetí bylo zajímavé, jediná věc, která mi vadila, byly hudební podkresy mluveného slova. Jednak byly dost hlasité a rušily slovo, jednak na divadle nemají co dělat, pokud nejsou přímo v ději (někdo pustí třeba gramofon). Hudba je úžasný vynález, ale nemusí být úplně všude. (09.02.2011)

Docela zklamání, hlavně z té kontinuálně prýštící samoúčelnosti a kalkulace s pocity, kterou se režie ani nijak nepokoušela zakrýt. Totiž představa, že generační konflikt lze „zmáknout“ několika licoměrnými šablonami, bývá mylná - chuťově trpká či úsměvná, výběr dle divákovy "černé skříňky". Za herecký výkon ovšem nelze jít pod jednu hvězdu. (10.02.2015)