Úkryt

Vynikajúca "klubovka", ktorá ťaží predovšetkým z paranoidnej temnej atmosféry, ktorá sa zhusťuje až k záveru, nad ktorým som dumal ešte nasledujúce ráno po nočnej projekcii. Michael Shannon je parádny herec - vie byť citlivý, dramatický, démonický, bláznivý, pričom všetko mu veríte a jeho dvojmetrová postava to celé iba umocňuje. Jeff Nichols zabodoval! (30.01.2014)

Imponuje mi vidiecke prostredie obývané prostými typmi, ktorých životy sa potýkajú s problémami rôznorodého rázu. Neprekáža mi pomalé tempo, perly vyhľadám v nezávislých rybníkoch a slintám pri pokusoch filmárov ponechať multiplexového diváka vlastnej nechápavosti a unudenému výrazu v tvári. To sú atribúty, ktorými disponuje i Nicholsov titul, no faktorov, prečo jeho počin nemôžem označiť za viac, než snaživú prácu nadaného študenta, ktorý sa musí na svojej filmovej púti ešte mnohému učiť, je hneď niekoľko. Akceptujem, že kronika filmových postáv s narušenou duševnou rovnováhou by nemala byť paletou jedincov, s ktorými by ste chceli okamžite tráviť svoj drahocenný čas, a preto si i Michael Shannon, majúci patent na podobný typ úloh, pravdepodobne nezíska vaše sympatie, no jeho herecká presnosť je najväčším pozitívom filmu. Pomalé budovanie napätia a emočnej vypätosti postáv mierne dopláca na dramatickú nerovnomernosť, na ktorej sa prejavuje prehnaná minutáž, no minimálne sekvencie odohrávajúce sa v stiesnenom podzemnom bunkri hodnotím o hviezdičku vyššie ako celkový film. Za samoúčelné a klišéovité považujem snové sekvencie, až na úvodnú, nakoľko v prípade nasledujúcich som nemal problém identifikovať, kedy sa film nachádza v realite a kedy v mysli titulnej postavy. Ich stvárnenie je výborné, no ich samoúčelnosť mi evokovala tisícky tuctových lacných hororov, čo však považujem hlavne za svoj subjektívny problém, nakoľko ma už dlhšiu dobu zaujíma viacej psychológia postáv, než efekty. Nad stavom súčasnej americkej produkcie možno až príliš predpojato lámem palicu skôr, ako sa oboznámim s konkrétnym výsledkom, preto ma každý podobný príspevok núti veriť v lepšie filmové zajtrajšky. (25.06.2012)

Tíživý psychologický drámo o Curtisovi(Michael Shannon)jenž začne mít děsivé sny o blížící se ničivé bouři. Sny jsou natolik silný a Curtis je jimi natolik posedlej, že se rozhodne vybudovat protibouřkovej kryt. Postupně se mu rozpadá rodina, poštvává proti sobě přátele, dostane vyhazov z práce, okolí si o něm myslí že je blázen. Je snad opravdu šílený? Nebo se u něho začíná projevovat schizofrenie jako u jeho matky? Nebo jsou jeho sny předzvěstí blížící se hrozby? Kdybych nekoukal na zdejší % tak bych normálně řekl, že svým pojetím a pomalejším tempem tenhle film moc diváků neosloví. Ale zdejších 75% ukazuje že bych se evidentně mýlil. Je zajímavý, že některý snímky jsou diváci schopní přijmout a akceptovat a některý ne. Popravdě mi to někdy hlava nebere. Take Shelter je bezesporu dobrým filmem, že bude mít s takovým počtem hodnotících takový procenta bych netipoval ani omylem. Za mě 4hvězdy. (19.08.2023)

To nejlepší z americké nezávislé scény za poslední roky. Miluju, když nevím, coby divák, na čem vlastně jsem a když si se mnou režisér hraje jako kočka s myší. Přesně to splňuje tenhle film – nesmírně atmosférický, plný paranoie a narůstajícího strachu, kdy ze začátku nevíte, jestli je šílený hlavní hrdina, nebo jeho okolí, díky vašemu racionálnímu uvažování se postupně přikláníte k té „rozumnější“ variantě, aby pak přišel závěr, který je jak rána pěstí mezi oči. A Michael Shannon je tu na Oscara. (27.01.2013)

Po všech směrech originální a poutavý snímek, o paranoidním obyvateli, malého městečka, kterého noční můry, blížící se katastrofy, dovedou až k nápadu, udělat si na zahradě úkryt a svým chováním si zprotivit celé město. Jak příběh a atmosféra, tak i výkon Michaela Shannona, udrží pozornost až do překvapivého finále. (03.01.2013)