Bylo jednou zelené údolí

Velmi jímavá hollywoodská klasika z tvůrčí dílny velikána americké režie Johna Forda. Typický obraz malebného koutu welšské přírody s potomky nepůvodních evropských přistěhovalců, kteří pozvolna svou (protestantsky) obětavou dřinou a životní vitalitou přeměňují ráz krajiny i tamního světa (a vytlačili původní předindoevropské obyvatelstvo). John Ford pracuje se silnou sociální kritikou spojenou s drsným životem horníků, proti tomuto sociálně negativnímu vlivu staví soudržnost rodiny (rodina je v jeho chápání mnohem širší pojem než dnes) a harmonii jejího vnitřního světa. Dalším pomocníkem ve snaze unést břemeno života je pro welšské venkovany pilíř křesťanské víry, která je však vystavována těžkým zkouškám spojeným s pokrytectvím křesťanské obce. Ford do filmu zanáší i typická dobová morální dilemata (zapovězený vztah duchovního a Morganovic dcery Angharad) a dobově hodně používané dějové zkratky (např. hodně naivistickou proměnu malého školáka Huwa v obratného boxera). Důraz na víru a slovo Bible, který je z amerického hlediska typický jak pro první pionýry, tak i pozdější přistěhovalce a jejich potomky (většinou šlo o protestantské uprchlíky z Evropy, dodnes jsou Spojené státy silně věřící zemí, kde převahu mají právě protestantské církve), stejně jako důraz na rodinné hodnoty a pospolitost obce (která je tu vystavena těžké zkoušce a celí ji paradoxně hlavně důlní neštěstí) či na tvrdou fyzickou práci (malý Huw si dobrovolně vybírá raději dřinu v dole než další studium...) koreluje s dobově reflektovanými hodnotami obecně. To všechno, spolu s opravdu silným příběhem, dělají z Fordova černobílého snímku opravdu dobrý, byť značně sentimentální film... (To, že je dnes polozapomenut, ovšem jasně ukazuje na tendenčnost při udělování Oscarů, při němž tenhle film porazil nadčasového Občana Kanea) (23.12.2007)

Môže tento film zato, že vyznieva socialisticky a sentimentálne? Môže za dobové prirovnávania k Občanovi Kaneovi či Maltézskemu Sokolovi? Môže zato, že láska, dobročinnosť a krása súdržnosti pôsobia dnes zašlo a nemoderne?! Áno, niektoré naivnejšie pasáže v 21. storočí možno neobstoja, ale stále pôsobí zelené údolie ako balzam na dušu. Kompozične prenádherné spracovanie, kde sa Alfred Newman aj Arthur C. Miller opäť raz vytiahli. Takéto filmy sa už dneska ani v náznaku netočia. Také, kde vaša myseľ lieta utopickými ideálmi a narážate opačnému extrému a to bojom o sociálnu dôstojnosť. Nefalšované a silné ľudské príbehy dotiahnuté výraznou emocionálnou vyzretosťou. http://www.9em.sk/film-bolo-raz-zelene-udolie/ (01.04.2014)

Začíná to jako nechutná moralitka a stejně tak to i končí. Ovšem největší neřestí tohoto snímku je naprostá sterilita, strnulost a umělost všech postav, prostředí a vůbec všeho. Ani na chvíli se filmu nedaří vytvořit náznak nějaké atmosféry natož, že by vyvolával nějaké emoce. Což je tristní, když na tom celý film stojí. Prostě a jednoduše nevtáhne, nezaujme a rychle znudí. Nemluvně o tom neustálém, a po chvíli zcela nesnesitelném, hornickém popěvování. (23.12.2007)

Od režiséra Fordova kalibru bych očekával něco lepšího, než pouhé sociální, místy až socialistické, drama plné klasických filmových klišé. Je mi jasné, že doba tomu nahrávala (možná si to i žádala) a že kluci horničtí to neměli nikdy moc lehké, ale toto téma šlo zcela určitě zpracovat mnohem zajímavěji. Za největší úskalí považuji to, že jsem se za celé dvě hodiny nedokázal ztotožnit se žádnou z postav a jejich osudy mě nijak nezasáhly. Také proto pro mě navždy zůstanou záhadou oskarové žně tohoto snímku, přestože v tomto roce vznikla celá řada mnohem zajímavějších filmů (Občan Kane, Maltezský sokol...). (23.07.2013)

Mám problém nejen s tímto filmem, ale i s celou filmografií Johna Forda. Tento autor dokáže na jedné straně natočit vynikající filmy (Přepadení, Hrozny hněvu, Stopaři) a na druhou straně snímky velmi průměrné (Bubny víří, Bylo jednou zelené údolí, Kavaléristé). V tomto filmu jako by tuto nejednoznačnost skloubil dohromady na jednou poli, kdy se silné scény střídají naprosto příšerné, které připomínají výjevy z Rudé záře nad Kladnem nebo Výstrahy. To vše zakrývá Fordovy vyprávěčské schopnosti, sentimentalitu a poselství celého filmu. (11.03.2008)