Elysium

Hrdé béčko s řadou vkusných propriet a detailů a svižným dějovým kolotočem. Řada věcí však zůstává využita jen z půlky nebo úplně opomenuta (endoskeleton je jen zbytečným lákadlem, uspěchané finále). Srovnání s Blomkampovým debutem ubližuje Elysium hodně. Přerod ze sobeckého člověka z davu v hrdinu lidu je tentokrát velice nepřesvědčivý, Matt Damon v titulní roli nevýrazný a nadhozené sociální téma tak nemá konkrétní podobu a neodráží se v konkrétních situacích (vzpomeňme na Wikusovo sbližování se s „fookin prawns“). Největším kamenem úrazu však bohužel není absence emocí, ale absence pořádné akce. S tou se sice chytře šetří a jednotlivé segmenty jsou pěkně navrženy, ale rozklepaná kamera, rychlý střih a převaha detailních záběrů brání diváku se v akci orientovat, natož si jí užít. Záměrné zastřešení béčkovými hereckými výkony (bez výjimky!) nejvíce pochopitelně sluší démonickému nasranému komikovi Sharlto Copleymu. (29.08.2013)

Druhý celovečerní film Neilla Blomkampa je rozhodně ambicióznější než debutový DISTRICT 9, ale v porovnání s ním nedosahuje takové míry originality a pozbývá jeho soudržnosti. Nedochází ke spojení různých tradic, modů (např. dokumentárního filmu - observačního, persvazivního) a podvracených žánrových konvencí (zejména cyberpunku, romance a akčního buddy thrilleru) do podoby, která nemá v kinematografii obdoby. ELYSIUM představuje klasicky hollywoodsky odvyprávěný snímek, který spadá do produkčního cyklu levicových dystopických sci-fi (VYMĚŘENÝ ČAS, TOTAL RECALL, HUNGER GAMES). Ta zesilují některé konvence (paralelismus, kontrast, deadline) a zeslabují jiné (utvoření heterosexuálního páru, postavy jsou spíše typy, jejich jednání není vždy jasně motivované) pro umocnění svého společensko-kritického vyznění. O kladech a záporech nesoudržného vyprávění, rozpadlé významové roviny a opojném stylu v krátkosti zde (poslední příspěvek). (02.09.2013)

Kdybych neviděl, nelitoval bych, ale kdo to mohl vědět. První Blokampův film měl sociální téma, ten druhý dejme tomu socialistické a taky to podle toho vypadá. Naprosto nezajímavá historka, kterou už jsme (a v žánru sci-fi to platí dvojnásob) viděli bezpočtukrát a stejně tak se to má s tím společenským tématem, který se snímkem táhne. Skutečně, až na na dost vycizelovanou vizuální stránku (standard?) nevím, co bych o filmu řekl vyloženě výrazně nadprůměrného. (02.01.2014)

Bajka o světélkujícím Bournovi a peroxidový mrše Starlingové, která už dávno nečechrá mikádo (!!!) Já nevím, fakt nevím jestli je Elysium jen krátkozraká moralita, která dává prostřednictvím Neilla Blomkampa digitálnímu polotovaru novodobého sci-fi analogově špinavý šmrnc, nebo je to jen syrová předzvěst věcí budoucích. Záleží na tom? Vizuální rukopis District 9 zůstal nezměněný, jako amoled dislej zamazaný od sraček, Neil se prostě té špíny nebojí. Kontrasty fungují, zcivilizovaná pompéznost, nabubřelost sevřená v bídě, aby jedna druhou podtrhly a umocnily. A příběh? Jo, má to díry, je barvoslepý a už od půlky filmu je patrné, k jaké volbě a jakému rozuzlení spěje. Přesto, charaktery ústředních postav mají šťávu, Jodie Foster bych po pár minutách nejradši sám nakopal mandát, Sharlto Copley ja vyloženě archetypální záporák a Matt Damon zas prototyp nejednoznačnýho klaďase, chodící rozpor se skartkabelem u zadku. Sečteno a podtrženo, Elysium, víc než na cokoliv jiného, vsází na energii a filmové nadšenectví, ale taky na emoce, což je (spolu se scénářem) největší kámen úrazu. Protože ze samoúčelný emoce strašně snadno uděláš kýč, který ti u spousty lidí neprojde, jenomže já si naopak říkám, když je surově hodíš jako střep do bláta, můžou dát i mělkýmu ději další (individuální) rozměr. Elitářský know-how, nebo ještě líp, vizuální odkaz z kazem za oddechových [final rate: 75%] (30.01.2014)

Ten klasický pisatelský evergreen o tom, jak nadějný debutant ze zapadlého koutu naší planety přišel do Hollywoodu, aby ho tam sešrotovali hned dalším filmem, mám chuť zapět si tentokrát taky. Ale on si za to může Blomkamp tak trochu i sám. Tu levičáckou agitku o jednotlivci vzbouřenému proti nemilosrdnému systému bych skousnul i tentokrát, kdybych si nemusel během projekce klást tolik otázek především z oblasti elementární logiky věci – Jak funguje Elysium? Proč jeho obrana funguje tak přihlouplým způsobem? Proč je za jeho obranu ministryně trestána? A X dalších. Kope to především proto, že po akční stránce je to... asi to nejlepší za posledních několik let a Blomkamp v té ústřední řeži přinese záběry a momenty s takovou samozřejmostí, že by za to jiní režiséři prodali svoje matky a přidali by i duše. Vrať se do slumu, Neille. A ty metamorfózní nápady si vezmi s sebou. Jednou budeš důstojným nástupcem Jamese Camerona. (06.03.2014)