John na konci zemře

Co naplat. Coscarelli je prostě nezávislák. Dělá si filmy po svým a ne každýmu jeho styl sedne. Já musím každopádně prohlásit, že řada dnešních renomovaných tvůrců nepobrala tolik talentu jako on. To je prostě bez diskuze. Jenom už asi opravdu nedostane nikdy šanci předvést se při nějakém papírově áčkovém filmu který by mu přinesl i oficiální uznání mimo to, že patří mezi nejkultovnější trashové tvůrce. Každopádně tato ulítlá vyjetá a těžce nezávislá ptákárna má určitě cosi do sebe i když to nedokážu přesněji specifikovat.75% (31.01.2014)

"Ujetějšejší a ujetějšejší," jak by řekla Alenka a pak by si na vzpamatování přihnula z podezřelé lahvičky s autoritativním nápisem "Vypij mě". Jo, tenhle film je místy brutálně vtipná, hodně nelogická a sem tam i nechutná jízda. Akorát kdyby příběh scénárista zkontroloval i ve střízlivém stavu. Snad by mu došlo, že spoustu věcí nechal nedořečených a nevysvětlených. Divák si pak připadá, že vpadl rovnou doprostřed rozběhnutého příběhu a nikdo mu nedá žádné vodítko, co a proč se vlastně děje. (29.04.2014)

Hodně velkej úlet. Chvílemi nuda, chvílemi celkem zajímavé nápady, tak či onak, pokud někdo myslel tento film vážně v rámci žánru komediální horor, tak to měl natočit jinak. Udělat z toho cool vychytanou zábavu bez zbytečných nechutností a trapáren. To se ale bohužel nepovedlo, takže hodnocení nebude ani průměrné. 40% (20.01.2013)

Don Coscarelli zašel příliš daleko do hlouby své bujné fantasie. Z toho co se královsky povedlo v Bubba Ho-Tep jsou zde pouze střípky. Naprostá fantasmagorie při jejímž sledování vám nepomůže ani by jste měli slušně pod kůží. Příliš mnoho náznaků a vodítek aby se nakonec pointa ukázala jako něco sice bláznivého, v podstatě ale nesmírně jednoduchého a lacinného. Tohle se nepovedlo a v trikových sekvencích se mi navíc zdálo, že i docházeli finance. (24.01.2013)

Jasný důkaz toho, že by smažky neměly psát scénáře. A když už je napíšou, měly by tyto zůstat ležet na pochcané podlaze zaplivaného squatu. Přitom to při autorově nájezdu začínalo tak svižně a vtipně a prvních dvacet minut dávalo docela naději na originální kousek. Pak ale sníh zabral naplno a následovalo dalších osmdesát blábolivé pičózy Coscarelliho, patrně vydařeného, privátního výletu. Ale já to chápu a nedivím se, že se toužil podělit. Například takový já jsem jednou kdysi zkombinoval Kedlubnový Bolls s pikem, když zrovna probíhalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Někdy uprostřed noci mě pak navštívil Ole Einar Bjørndalen! Nejdříve jen tak chvíli stál ve svých přiléhavých, rudých pitkáčích a s divným výrazem ve svém jinovatkou pokrytém, neholeném obličeji na mě s despektem zíral, jak schouleně ležím na podlaze. To bylo ještě v pohodě. Pak mě ale z ničeho nic začal píchat ostrým koncem hůlky do břicha a strašlivě na mě ječel, ať se, kurva, neválím jako pytel sraček, mažu se okamžitě vyblít a ihned táhnu do stopy. Norsky!!! Myslím, že se mě tenkrát dokonce snažil kopnout do hlavy, ale naštěstí si nesundal běžky, ty se mu šprajcly o noční stolek a svalil se vedle mě. Pak už nevím, probral jsem se s hlavou v míse, a když jsem konečně vytáhl z huby ten tenisák, oholil jazyk a dopotácel jsem se zpět do pokoje, Ole už tam nebyl. Asi vyběhl beze mě, protože chtěl být zase první, hajzl soutěživý. No řekněte sami, nestojí zato, sdílet takové esoterické zážitky s ostatními narkáči? (27.03.2013)