Vliv gama paprsků na měsíček zahradní

Takový měsíček zahradní je na tom relativně dobře: Ať ho vystavíte jakékoliv dávce gama záření - nebo čemukoliv jinému, přijme následky vašeho experimentu se stoickým klidem a pokud to jen trochu půjde, zkusí prostě nějak vyrůst. Kdyby byl jetelem, mohl by snaživě zmutovat do podoby oblíbeného a všemi vyhledávaného čtyřlístku ... ale i když jetelem evidentně není, může se sebou za příznivých podmínek provést něco výjimečného - nebo alespoň dostatečně neobvyklého, co zaujme. Když to nevyjde, zůstane zkrátka obyčejným měsíčkem zahradním ... nebo si řekne, že už toho bylo dost - a v naprosté pohodě vůbec nevyklíčí. Ale v žádném případě neutrpí psychickou újmu - velkou ani malou, trvalou ani dočasnou. My to máme NEPOROVNATELNĚ těžší ... a o tom to je. P.S.: Budiž nám útěchou, že většinou jsme na tom (snad) o něco málo líp nežli kupříkladu bílí králíčci ... alespoň v našich zeměpisných šířkách a délkách. (18.07.2011)

Komorní psychologické drama pro tři ženy a jednu mlčící stařenku. Pod vším tím cynismem a zlobou Beatrice Hunsdorferové (se kterou bych jinak nechtěl ani jet autobusem, natož sdílet s ní rozpadající se vilu) se něco skrývá... Všichni to známe, všichni tomu vlastními životy vzdorujeme... je to strach (před přiznáním prohry? před sebou? před smrtí?). Nejen vliv gama paprsků je zničující pro mladé organismy, i když..."vzniknou neskutečně krásné tvary, které si dnes ani nedovedeme představit". Na Paula Newmana hodně citlivý film, ze kterého (stejně jako třeba z Taxikáře) dýchá mohutná bezútěšnost americké periferie 70. let, koneckonců, jako by to bylo dnes... (31.01.2013)

Strašně rád bych napsal, že Paul Newman měl talent i na režii, ale po pár zhlédnutých filmech, které režíroval to říci nemohu, včetně tohoto. Ta snaha se mu rozhodně upřít nedá. Vždy se jako režisér věnoval výhradně dramatům, zaměřujících se na mezilidské vztahy. Ani jeden z jeho filmů, který jsem viděl nebyl po obsahové stránce vůbec špatný, naopak. Výběr tématu mu nedělal žádný problém, ale kamenem úrazu byla vždy forma, která uvrhovala film do strašné a po většinou i nudné podívané, vyjma snad Rachel, Rachel, které bylo do určité míry lehce podmanivé. Tento film je ale suchý jak saharská poušť za pravého poledne. Promiň Paule! (19.07.2011)

Ako režiséra ho príliš mnoho ľudí nevníma, ale Paul Newman to jednoducho vie. Keď mu pomôže vynikajúcim výkonom jeho manželka Joanne Woodward úspech je na svete. Je to predovšetkým jej film a postava ničnerobiacej ovdovelej matky dvoch dospievajúcich dcér utápajúcej sa v alkohole, keď o svojich snoch len hovorí a nie je schopná vymaniť sa zo začarovaného kruhu je napísaná na telo. (14.01.2012)

Jsem zasažena. Tenhle film pod režijní taktovkou Paula Newmana (takže on nejenže báječně vypadal, hmm…, nejenže uměl mistrovsky hrát, ale i bravurně točil !) mě ohromil. Trpce laděný příběh matky a jejích dvou dcer je vykreslen tak věrohodně, tak křehce a s takovým řekněme pochopením, že právě k režisérovi získávám čím dál větší obdiv. Po celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu, že film vůbec není americký, cítila jsem na něm značně evropský rukopis. Postavy jsou vykresleny a zahrány dokonale, linie jde nenápadně do neuvěřitelné hloubky a člověka už při sledování a ještě nějakou dobu po něm napadají zvláštní myšlenky…nejen o gama paprscích a měsíčku zahradním…Pro mě osobně je zajímavá i skutečnost, že jsem tento film viděla jako první po Chaotické Aně a musím říct, že díky Měsíčku Ana celkem bledne a ztrácí ze své síly… (filmy ale v žádném případě nechci srovnávat, to ani nejde). Závěrečná slova Matildy jsou prosvětlená nadějí tak, jak už pro mne dlouho nic nebylo - …. Díky vlivu gama paprsků na měsíček zahradní jsem objevila slunce a hvězdy… (18.07.2011)