Na druhé straně

Skandinávská depka o (ne)zodpovědnosti a o tom, že temné scénáře sociální předurčenosti se naštěstí nemusejí vždycky uskutečňovat. Nemůžu si ale pomoct, čím více jsem se dozvídal o minulosti hlavní hrdinky, tím méně mě zajímala; ve druhé polovině filmu se totiž jen naplňuje poměrně předvídatelné vyprávěcí schéma, které v úvodu tak dobře a stísněně působí jako zlo bublající pod povrchem. Podobný pocit jsem měl u Vinterbergova Submarina, ale tam mě to ve svojí vykonstruovanosti a chtěnosti rušilo mnohem víc. (27.03.2011)

Noomi a Ola Rapace, v tom čase ešte skutoční manželia, vo filme ako Leena a Johan. Postupne začíname chápať, aké drsné detstvo sa Leene udialo a prežívame spolu s ňou všetko, čo dieťa prežíva v rozvrátenom vzťahu rodičov. Alkohol v hlavnej úlohe. Najhoršie je, že sa to navždy zapíše do detskej duše a fascinuje ma, že po takej traumatickej skúsenosti, dokázala relatívne normálne Leena žiť svoj vlastný život. Ešte, že ju otec nemlátil (až na tú facku kvôli vyliatej fľaške). Krásne myšlienky pochádzali z Leeninho denníka - aké  jednoduché sny o šťastí majú deti. (01.08.2022)

„Hrůza. Hrůza je strach, že se stane něco zlého.“ A malou Leenu čeká hodně hrůzy...Divák se může zpočátku jen zkusit uhádnout, jaká traumata si Leena ohledně své matky prožila. Postupné vnořování do nepříjemné minulosti, kterou se v sobě snažila mít bezpečně pohřbenou, odkrývá někdejší Leeninu hluboko zakořeněnou bolest a člověk má skoro chuť okřiknout jejího manžela, že některé dveře s kostlivci by bylo lepší prostě otevírat. Ale ve výsledku to může to být i jistý druh terapie, jakkoliv bolestivý…Nadprůměrné drama plně se opírající o herecké výkony mladší i starší představitelky hlavní postavy, obě byly velmi uvěřitelné. I samotný příběh má sílu a nemusí v něm ani docházet k těm největším zvěrstvům (alespoň dle mých diváckých zkušeností). Pernilla August, pro mě do teď známá pouze jako herečka, v mých očích každopádně obstála i na režisérské stoličce a já jejímu celovečernímu debutu dávám solidní 4*. „Nikdy nepřestaly růst. Slunečnice tvýho táty. Dal jim tolik lásky.“ - „To nebyla láska. Zalíval je chcankama.“ (14.08.2022)

Noomi, tak trošku jinak, než ji znáte. Už ne rozhodně osamělá dívka, ale šťastně vdaná matka dvou dcer. I když tenhle její poklidný život se nerodil rozhodně lehce. Na minulost nelze zapomenout, což v tomhle případě platí dvojnásob. Její nynější štěstí bylo vykoupeno obrovským smutkem a zklamáním v dětství a teď stojí tváří v tvář vlastní matce, kterou už hodně dlouho neviděla. Matce, kterou milovala i nenáviděla zároveň a která ji připravila o ty nejhezčí dětské chvíle radosti. Noomi, která zde hraje se svým opravdovým manželem, byla hlavně ve druhé polovině dost přesvědčivá, což lze také říct o hlavní dětské hrdince Tehille Blad, která se jí minimálně vyrovná, v tomhle velmi smutném dramatu o jedné rodině, kde byl bohužel alkohol na prvním místě. Fakt, který snad ani nemůže dopadnout dobře..... (13.01.2015)

Určite by sa tu nejaké chyby našli, vedel by som si predstaviť aj lepšiu réžiu, ale nemôžem inak ako dať plný zásah. Je to pre mňa až príliš osobné (hoci som sa s hlavnou hrdinkou na konci úplne nestotožnil), film naplno pochopia iba ľudia, čo niečo podobné prežili na vlastnej koži. Zaujímavé do akej jednoduchosti sa zredukujú všetky detské sny: "...želám si, aby moji rodičia prestali piť alkohol..." - najkrajší univerzálny darček, aký si môže dieťa z takejto rodiny priať. Žiaľ nikdy sa ale nesplní... Hlavná hrdinka mala vlastne ešte šťastie, pretože keď pominieme tú bitku remeňom za vyliaty alkohol, tak ju otec aspoň fyzicky nenapádal. Alkohol je metlou ľudstva a väčšinou na to doplatia len tí najbezbrannejší - deti. (06.07.2015)