Divadlo Svoboda

Středoškolsky investigativní vnouček v autorské roli je osou i největší vadou hry na dokument, což nebývá dobře. Naopak scénografické návrhy a autentické záběry výpovědí samotného Svobody i pamětníků jsou kladem, který ( narozdíl od formálního experimentu se Svobodovou bustou a nahozené historicko-StBácké exkurze, která přesto sama o sobě naznačuje více než mediální výstupy celého ÚSTR ) je ovšem v rámci rozsáhlého tvaru nutno vyzobávat ze se schválností namíchané směsice. (21.04.2012)

Kdyz budu srovnavat s ostatnima dokumentama na festivalu, tak tohle je rozhodne podprumer. Ano Svoboda byl impozantni postava co stala za vznikem moderni scenografie, ale sam dokument jich tak uchvatny neni. 95 min je sakra dlouha doba a kdyby Hejna o pul, co o pul o trictvrte hodin ubral, tak by se nic nestalo. Natahovany jak blazen, podle me pomerne malo pohledu na svobodu a to jeden z toho naprosto zbytecnej; ano, je to ten reziseruv, on prakticky zadnej vztah se Svobodou nemel a kdyz tak asi po desaty rekl "dedecek tohle, dedecek tamhle to, kdyz byl dedecek pryc" tak jsem umirala. A kdyz ke vsemu tomuhle jeste dodam to jak se tam snazil Svobodu ospravedlnovat kvuli tomu, ze spolupracoval s komousema, tak to uz bylo prilis. Slaby, slaby a jeste horsi. **IFFKV 46th** (17.07.2011)

U tohoto dokumentu je velká škoda, že to nejzajímavější na něm je jeho obsah, jeho hlavní aktér. Rozhovory s charismatickým Svobodou, úryvky z jeho her či fotografie se znázorněním systému dané kulisy. Jakmile ale vystoupíme z historických záznamů a přejdeme do reality, dokument začne být mírně rozpačitý. Především jeho autor Jakub Hejna, který jím diváka provází a hned na začátku vysvětlí, že je Svobodův vnuk. Už v tomto sdělení můžeme hledat zákeřnost, jež pak nahlodá celý snímek. Je osobní. Až přespříliš. (09.11.2011)

Téměř dvě hodiny tvrající dokumentární film o gigantovi, jakým byl Josef Svoboda by mohlo dopadnout klidně nevalně a někdo by si na jeho pověstném truhlářském stole mohl ujet ruce. Nic takového se však nestalo a vzniklo kompaktní dílo s mnoha přednostmi. První rovinu tvoří široké spektrum názorů a pohledů - teatrologický, osobní, rodinný. Ač je režisér Svobodův vnuk, snaží se k postavě dědy přistupovat s odstupem. Film srší nápady. Vrcholným obrazem je promítání jednoho z dřívejších dokumentů o Svobodovi na jeho rýsovací prkno... Vemi prosvětlené! (17.05.2011)

Téměř určitě bych nešel na dokumentární film do kina sám od sebe. Škola nás tam však vytáhla a ačkoliv jsem nejdřív nebyl nadšen, jelikož dokument v kině není to pravé ořechové, po skončení projekce jsem si řekl: "Ten chlap byl sakra dobrej". Přiznám se, že jsem Josefa Svobodu předtím neznal, vůbec neznal. O to víc jsem udiven, jaký génius se našel v našem malém státě a stal se světoznámým. Dokázal si vyhrát se vším a vzhledem k tomu, že byl truhlářem, tak dost věcí i vyrobit. Jednoznačně se tak zasloužil o zkvalitnění světového divadelního umění. Moc se mi líbil především nápad se zrcadlem a takovým osvětlením, které vytvoří "průchozí stěnu". Styl natáčení je... poněkud zvláštní, přesto zajímavý a dobrý. Jen bych tak často neukazoval některé nepodstatné záběry (koupání v moři, wtf?). Tak nějak i z tohoto důvodu hvězda dolů. Přesto díky za zobrazení tak geniálního člověka s někonečnou představivostí a smyslem pro detail. Svob je prostě machr. ----- "Mě bavila technika, mě bavilo všechno, mě bavilo to... rozkmitat vzduch..." (02.04.2011)