Frankenstein

Dost možná by za zhlédnutí stála i druhá alternace, bojím se však, že Benedict Cumberbatch by scénu ovládl tak i onak, a to i přestože Jonny Lee Miller jinak není vůbec špatný. A to je dost zásadní chyba. V mnou viděné verzi tak sice excelovalo monstrum, kdežto samotný Frankenstein až na pár momentů nestál ani za řeč. Zklamání to ale není jediné, i od samotného autora adaptace jsem čekal více, než jen konzervativní a ve finále tuctové představení. Z šedi tak vynikne pouze několik scén opírajících se právě o živelné herectví Cumberbatche a zbytek působí pouze jako křoví, čemuž rozhodně nepomáhá ani nucený, typicky divadelní humor. EDIT: Jak píše DaVID'82, pocitově správnější se zdála být a nakonec i je právě opačná alternace. Jonny Lee Miller se sice nezdá být v roli stvoření tak obratný jako Cumberbatch, který zase v roli zde plochého Frankensteina nemá dost prostoru vyniknout, avšak oba se takto alespoň "zprůměrují" a celé představení mnohem lépe odsýpá. Ani tak se ale nemůžu ubránit dojmu, že sílu předlohy této její adaptaci bere hlavně její dramatizace, která ze své podstaty ani přes nesporné výhody nemůže jít tak hluboko, jako by si kniha zasloužila. (03.03.2014)

Když zvěsti nelžou. I kdyby National Theatre Live existovalo jen proto, aby nám zprostředkovalo srostlou hereckou dualitu, stálo by to stonásobně za to. Frankenstein totiž nejen v mnou zhlédnuté variantě Cumberbatch = The Creature, Miller = Victor přesahuje divadelní mantinely, řeže do diváka hrubou silou, odlehčuje na nečekaných místech, vizuálně podmaňuje a dopadem mě rozkládá tak, že nemám ještě druhý den slova. Nejomamnější cesta z čistoty do temnot a nejen díky ústřednímu dvojitému výkonu také povýšení věčného příběhu na dojemnou nesmrtelnost. (15.11.2018)

Viděno naživo! Dokonalý a dechberoucí zážitek! Byl to den, kdy se mi změnil pohled na divadlo! V roli monstra byl Miller a byl dokonalý, každopádně pro srovnání bych rád viděl i alternaci s Cumberbatchem. Boyle vytvořil své klasické dílo - plné rozmáchlosti a opulentnosti. Avšak vytvořil ho jinak, než tuhle klasiku známe doposud - přitažlivěji. Občas mu to sice nevychází a některé záměry se míjí účinkem, přesto Boyle zachoval tvář tohoto studeného románu takovou, abychom vyznění jeho syrovosti pochopili do důsledku. (06.09.2012)

Danny Boyle použil spoustu moderních hraček a známý námět. S nepřeberného množství možností jak uchopit klasickou látku si bohužel vybral to nejméně zajímavé a stokrát použité interpretační hledisko - tvůrce stvořil monstrum, monstrum je však lidštější než tvůrce. Těšil jsem se na sofistikovanou moderní hru na motivy Frankensteina s hudbou Underworld a s Bededictem Cumberbatchem v roli monstra (verzi, kde hraje monstrum Johny Lee Miller jsem samozřejmě neviděl), místo toho jsem dostal předvídatelnou konzervativní a ne příliš nápaditou divadelní adaptaci s místy opulentní a místy minimalistickou výpravou. Cumberbatch a Lee Miller jsou bezpochyby skvělí herci, Underworld vyrábí zajímavý zvuk, ale dalo se z toho vytáhnout mnohem víc. Mám pocit, že Boyle jako režisér spíš zklamal - kvality hry stojí na ostatních. Nejprve uvede celé představení fyzicky-divadelním vstupem Cumberbatche zpodobňujícím zrození monstra, poté pokračuje místy zábavnými fragmenty jeho duševního vývoje za spolupráce dalších postav, přičemž si dost nesmyslně střihne téměř muzikálovou scénu s polovinou hereckého ansáblu jejíž hlubší smysl mi zcela uniká (lacině efektní záležitost). Setkání monstra a jeho stvořitele doktora Frankensteina stanovuje jejich vztah a motivickou rovinu celého vyprávění, tedy onu dualitu lidskost nelidského a vice versa, načež se toto téma až do konce místo dalšího rozvíjení pouze do omrzení opakuje a neustále vysvětluje, jako by na tak jednoduché struktuře šlo postavit moderní adaptaci v 21. století a čekat velkolepé ovace. Dost odbytá záležitost, což je škoda už jen pro ten vysoký herecký potenciál, za který dávám tři hvězdičky. (20.03.2011)

Teprve druhý Boyelův zásah do černého, ale tentokrát bazukou. Absolutní spokojenost a údiv v sále. Ano, prvních pět minut jsem se nemístně tlemil Cumberbatchovu zrodu. Nepochybuji o tom, že je to jedna z nejsilnějších scén, ale někdy záchvaty smíchu nemůžete zastavit. Tudíž jsem prozradil, že jsem viděl verzi s Sherlockem jakožto monstrem. A ještě, že tak. Frankenstein totiž trochu kašle na samotného stvořitele a jede hlavně v příběhu druhé zrůdy. Ovšem ne, že by se dostatečně neprolínaly. Jen je tu prostě Cumberbatche víc. Vzalo mě to emocionálně i jinak, ale nenacházím slova pro to "jinak". Prostě potřebuji dvd, protože Frankenstein Dannyho Boylea je věc, která jednou zkouknout nestačí. Na to je příliš perfektní. (25.09.2012)