Amélie z Montmartru

bývaly doby, kdy jsem měl Amélii nesmírně rád a nevěřil jsem, že by se mi kdy mohla okoukat. nestalo se. přihodilo se něco jiného. přestal jsem filmu věřit. zošklivily se mi Jeunetovy škaredé barevné filtry a zprotivili pitvořící se herci úplně stejně, jako jeho jedovatý optimismus. svého času svěží nálada dnes už malinko zavání umělinou. velice rád bych věřil v zázračnost každého okamžiku, v katarzní půvab každé tragédie a velice rád bych žasnul nad tajuplnými souvislostmi lidských životů a na svět se díval skrze růžové brýle, ale Amélie mi to neumožňuje. nedovedu se ani při usilovné snaze smířit s dětinsky naivním nazíráním na témata hluboká a závažná, nevěřím v bezstarostnou lásku bez bolesti, bez obětí a starostí a už vůbec v osud, který k ní vyvolenému člověku umete cestičku. snad je to stářím, ale už se nedovedu oddávat citovému sebeukájení s takovou vstřícností. je snadné mi udělat radost, nebo mě dojmout, ale nesmím přitom zavětřit ani náznak kýče nebo falše. o to víc oceňuji Jeunetovy následující Příliš dlouhé zásnuby, které staví vyumělkovaný patos Amélie tváří v tvář nepokrytému patosu zákopového šílenství. (27.11.2012)

Nápad a atmosféra na jedničku. Vzpomínám si, že svého času podlehl kouzlu té křehké Francouzky snad každý. I můj šéf :-) Mě to minulo, i když nelze říct, že by mě snímek vyloženě zklamal, spíš jsem od něj čekal větší emoce. Ještě větší emoce než tam byly. Často jsem se od plic zasmál (zelinář) a dojal (opravář), nicméně film má i svoje slabší okamžiky. Čímž ovšem nechci napsat, že by se mi to nelíbilo. BEZ TEBE BY MÉ DNEŠNÍ CITY BYLY JEN SKOŘÁPKOU CITŮ DÁVNÝCH... (15.12.2003)

Film, z kterého naprosto čiší naivita, vizuální uhlazenost, dobré nápady a film chutná jako sladké lízátko. Bohužel pro mě je ten film tak sladký a krásný až chvílemi je kýčovitý. Jeho krása je chvílemi samoúčelná a jediný její důvod je, aby sjme se zamilovali do halvní hrdinky. Do její nevinosti a dětské tváře. Bohužel se o filmu jeden čas až moc mluvilo a říkalo se jaká je to bomba. To výsledný dojem trošku ubírá, protože to co čekáte jako geniální vás nakonec může zklamat(a většinou to tak bývá). (08.08.2005)

Na Amélii i tomto filmu o ní se mi nejvíce líbí, že si všímá maličkostí. Ona si žije svůj vlastní šťastný a barevný svět. Amélie je rozhodě jiná než ostatní dívky..ale občas jsem si říkala, jestli ta snaha být jinou není až přehnaná. Audrey Tautou byla rozhodně tou nejlepší volbou. Neznám totiž mnoho hereček, které by byly vzhledem tolik zajímavé a neokoukané. Málokdy dávám francouzskému filmu 4 nebo 5*, ani teď je bohužel nedám. Přesto ve mně něco pěkného zůstalo. (03.08.2011)

Amélie z Montmartru je obrovsky zajímavý a milý film. Sálá z něj radost ze života, pohoda, barevnost a hravost. K tomu je tu laskavý humor (navíc pár hodně dobrých fórů), krásná hudba a samozřejmě opravdu kouzelná hlavní představitelka Audrey Tautou (Amélie mě sice už ke konci krapet vytáčela tou svojí ostýchavostí, ale budiž jí to odpuštěno ;-)). Původně jsem přemýšlel o silných 4*, ale jednak se filmů jako je Amélie rodí v dnešní době jak šafránu a druhak se mi nestává moc často, abych měl ze zhlédnutí snímku tak neobyčejně pozitivní pocit a dobrou náladu, takže to bude nakonec za 5* (a někdy si rád projekci zopakuju). "Manžel pracoval v pojišťovně Beruška. Lidi vykládali, že spal se svou sekretářkou. Vyzkoušeli kdejaký hotel. Ale jen ty nejlepší! Protože ta mrcha byla sice rozhoďnožka, ale spala v hedvábí. A tak manžel začal brát z pokladny. Nejdřív trošku a pak padesát miliónů." Zajímavý komentář: Enšpígl (01.10.2009)