Režie:
J. A. HolmanScénář:
Václav ŘezáčKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Vlasta Matulová, Karel Höger, Vladimír Leraus, Václav Vydra st., Marie Burešová, Saša Rašilov st., Ludvík Veverka, Jarmila Švabíková, Marie Vášová (více)Obsahy(1)
Zamotaná vlákna filmového příběhu opřádají milostný poměr sester-dvojčat k mladému herci. Marta Hornová, slepá sólistka rozhlasového orchestru, naváže známost s hercem státní činohry Robertem Holanem. Ten se schází také s její sestrou Helenou, talentovanou sochařkou, kterou však mylně považuje za Martu. Když jí však při schůzce na Petříně vrací modrý závoj, který údajně ztratila při jejich setkání v budově rozhlasu, pochopí Helena, že Holan ve skutečnosti miluje její sestru. Aby nezradila její lásku, ani svůj vztah k pohlednému asistentu oční kliniky Pavlu Průšovi, odhodlá se k rozchodu. Mezitím se Marta na naléhání sluhy Karlíčka podrobí náročné operaci zraku. Po úspěšné operaci pak musí zůstat až do úplného vyléčení v zatemnělém pokoji, kde ji jednoho dne zastihne Holan, pozvaný na návštěvu Helenou. Marta z jeho projevů lásky pozná, že jeho srdce náleží osudovou záměnou její sestře. Děj se opět zaplétá až k nezvyklému závěru. Komorní drama režiséra Jana Alfréda Holmana Modrý závoj podle scénáře Václava Řezáče vzbudilo při premiéře v roce 1941 ohlas nejen suverénně zvládnutým zpracováním (kamera Jaroslav Tuzar, hudba Jiří Srnka), ale především znamenitým hereckým výkonem Vlasty Matulové v náročné dvojroli sester - dvojčat k nerozeznání si podobných zevnějškem, ale diametrálně se lišících povahově. První velkou roli dostala Vlasta Matulová v roce 1940 rovněž v Holmanově filmu Minulost Jany Kosinové. Po nečekaném úspěchu bylo zřejmé, že bude častým hostem před kamerou. Svým osobitým zjevem, zvláštním hlubokým, zdánlivě syrovým a přitom podmanivým hlasem a oduševnělým herectvím se pronikavě lišila od tehdejších filmových milovnic. Eduard Kohout o ní v pamětech napsal: Její krása byla podivně chladná a andělsky čistá, ale pod tím ledem jako by svítil vnitřní oheň". Velmi dobré herecké výkony podali i její partneři, především Karel Höger v roli herce Roberta Holana a Vladimír Leraus jako MUDr. Pavel Průša. Snímek má i dokumentární hodnotu. Část děje se odehrává v atraktivním prostředí rozhlasu, a také se zde můžeme setkat s vynikajícím českým violoncellistou Ladislavem Zelenkou, s Orchestrem F. O. K a známým dirigentem Otakarem Paříkem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (18)
Tak předně musím říct, že jsem Vlastu Matulovou prakticky neznal. Až tento film ji pro mě objevil. A byl to velký objev. Vlasta Matulová se mi hrozně líbí a z osobníhi hlediska ji okamžitě zařazuji mezi nejkrásnější herečky. Tím pádem nechápu, že nehrála častěji. Její pronikavý pohled, její projev - krása se snoubí s nádherou. K tomu se samozřejmě připojili další herecké výkony především Karel Höger. Myslím, že se jedná o docela povedené romantické drama. Závěrem tak dodám jen to, že mi přišlo zvláštní, že se už v roce čtyřicet jedna dala provést operace navracející zrak. ()
Pamětnické černobílé filmy patří k těm, které mi ani častým opakováním nezevšední. Tento melodramatický příběh není jen obyčejnou romancí. Má v sobě poetiku starých časů, velmi dobré herecké výkony Vlasty Matulové a Karla Högera, uměleckou hudební stránku a dnes i cenné dokumentární kamerové záběry. Příjemný kultivovaný film. ()
Jen noc a my, jen my a hvězdy nad námi... Jsme tu tak sami jako Sirius a Aldebaran, dvě nejkrásnější hvězdy na nebi... Vzpomínáte? Ty oči prosí, aby dnešní noci zářily na obloze místo ní... V případě tohoto neobyčejně kultivovaného filmu doznívá jakýsi pozdní romantismus, který, jsa inscenován záměrně v jemných, komorních tónech, vytváří atmosféru vzrušivě nedostupného neznáma. Příběh plný citů, vášní a osudových míjení se stal velkou výzvou především pro herce. Vlasta Matulová přijala závažnou nabídku ztvárnit postavy dvou umělecky založených sester se značným rozechvěním. Vždyť přece jedna byla slepá a ta druhá, sochařka, naopak vnímala svět kolem sebe se zvýšenou intenzitou. Karel Höger zase získal výjimečnou příležitost uplatnit své mimořádné hlasové schopnosti, a to jak před filmovou kamerou, tak u mikrofonu v rozhlasovém studiu. Spojení těchto rozdílných prostředí, definující možnosti herecké interpretace, působilo vzrušujícím způsobem i pro diváky, kteří doslova ulpívali na každičkém záchvěvu Högerova fenomenálního hlasu šeptajícího v mlžném oparu nejkrásnější pasáže Shakespearova Romea. Celkovou atmosféru završují vynikající interiérové dekorace sedmadvacetiletého Jana Zázvorky, začínajícího filmového architekta, nabývajícího zaslouženého uměleckého renomé právě prostřednictvím působivých staveb z Modrého závoje. ()
Film mojej mamy. Prinútila otca trikrát kúpiť lístky do kina na tento film. Božinku ako len o ňom vedela rozprávať. Prevracala oči presne ako Matulová v tomto filme. Ešte aj refrén zAndaluzie si pohmkávala. :) Už len kvôli krásnej spomienke na pekne večery s mojimi rodičmi dávam filmu 5 bodov. ()
Díky skvělé hudbě, kameře a hereckým výkonům vzbudil film v roce 1941 veliký ohlas. Vlasta Matulová v dvojroli sester - dvojčat, které jsou na pohled k nerozeznání, ale povahově zcela odlišné, předvedla svůj herecký um. Snímek má navíc i dokumentární hodnotu, odehrává se v prostředí rozhlasu. A tak zde divák může vidět vynikajícího českého violoncelistu Ladislava Zelenku, Orchestr F. O. K. a známého derigenta Otakara Paříka. ()
Galerie (3)
Photo © Elektafilm
Zajímavosti (2)
- Ve snímku můžeme vidět vynikajícího českého violoncelistu Ladislava Zelenku, Orchestr F. O. K. a známého derigenta Otakara Paříka. (JARDAHONDA)
- Po emigrácii režiséra Jana Antonína Holmana bol film zaradený medzi trezorové. (Raccoon.city)
Reklama