Casa de mi Padre

Krásně upřímná pocta mexické kinematografii, která velmi často předvádí skutečně precizní filmařinu a zároveń glosuje na několika úrovních. Škoda jen, že bonmoty na adresu technických nedostatků jsou možná až příliš doslovné a tedy ne tak elegantní, jako třeba v Black Dynamite... Gael Gariía Bernal je tu Oscarový.. (26.08.2012)

Ne úplně dotažená, ale i tak hodně povedená parodie na španělsko / mexickou filmografii. Pro spoustu lidí se obávám, že to bude hodně těžko snesitelné, je to absolutně odlišný styl humoru a pro neznalé paradovaného stylu na tom asi nebude zhola nic vtipného. Palec nahoru pro Ferrellovu odvahu vše odehrát a odzpívat ve španělštině! Je to borec. (10.02.2013)

Na Willa Ferrella je to veľmi veľká slabota. Na to, že je to celé paródia mexických žánrov to obsahuje neskutočne málo vtípkov alebo to je naozaj niekomu také smiešne, že je za postavami namaľované pozadie? že jazdia na umelých koňoch? že fajčia 2 slimky? že sa smejú 5 minút? Mne to k smiechu nestačí. Keď si to porovnám s paródiou BLÁZNIVÉ STRELY, ktorá si robila tiež prdel z istých žánrov, ale bola maximálne natrieskaná humorom, tak je Casa de mi Padre na odpad. Občas som sa aspoň usmial. (30.07.2012)

[imdb: 5.5/10] | me: Je to špecialitka aká sa len tak nevidí... Je to prepracovaná žánrovka, ktorá presne spĺňa svoj účel. Je ťažké popísať pojmami o aký štýl filmu sa jedná, ... je to hlavne pocta všetkej vernej mexickej (El Mariachi style) klasike vzdávajúca holt všetkým črtám a špecifikám spôsobom tak verným, že poteší každého fajnšmekra. Tento film nie je komédia ala Ferell, je to tribute ... a kto to nepochopil, tak nech si svoj komentár nechá pre seba, pretože tento zjav nie je možné štandardne hodnotiť. :) Tú eres igual que tu madre, un corazón grande pero simple. Usted no me puede ayudar, necesito a alguien inteligente, y si usted fuera inteligente sabría que eres tonto. (20.11.2012)

Komediální parafráze výhradně mexických žánrů (soap opera, western, Rodriguezova série o Mariachim) dopadla na výbornou. Nesnižuje se totiž k lacinému zesměšňování, na své imitované vzory je naopak Casa de mi Padre patřičně hrdý. Narozdíl od Rodriguezových pokusů, které by se tolik chtěli podobat, ale spíše než řadovým kusem jsou spíše jen matnou připomínkou toho, čím žánr byl, Casa de mi Padre si v sobě skutečně nese esenci toho, čím vyjmenované žánry vynikali. Samozřejmě, že postup přesné kopie je metoda vrtkavá (viz. napůl úspěšný Black Dynamite), ale Casa de mi Padre kupodivu v tomhle směru funguje bez sebemenšího zaváhání. Will Ferrell vyjadřuje ve španělštině a s kamenným výrazem svou lásku k mexické půdě a svou oddanost, vzniká tu hned několik vztahových trojúhelníků, většina postav si na bedrech nese trnitou minulost a celé je to tak okouzlujícím způsobem patetické, přepjaté a s tak cheesy dialogy („Some things are beyond saving“), že se nelze přiblble neusmívat. Ke všemu, veškerá více či méně parodická narušení smrtelně vážné rodinné tragédie jsou zcela v souladu s vyzněním snímku, ať jde o momentální rozpoložení postav (skvělá hudební intermezza), prostředí (přiznaný ateliér v exteriérových scénách) či mytické tvory (tvář bestie, jež je odrazem hrdinovy bouřlivé duše, osvětlena plápolajícím ohněm). Více fórů už neprozradím, budete-li naladěni na stejnou vlnu, přijdete si na ně rádi sami. (25.07.2012)