Kon-Tiki

V prvom rade ponúkam trailer , ktorý tu chýba. Moje nedávne filmové dobrodružstvo s filmom Pí a jeho život vo mne prebudilo hlad práve po takýchto filmoch. Ktovie prečo sa dnes filmári tomuto dobrodružnému žánru akosi vyhýbajú. Ešteže tu máme i niečo iné ako hollywood a vďaka za to. Náhoda chcela, že som tento film na csfd objavil a v tom momente som vedel, že je to presne pre mňa. Cesta oceánom na plti je nezabudnuteľný zážitok, zvlášť keď vám cestu skríží veľrybí žralok(super scéna), nejaký ten "menší dážď" alebo nočné - svietiace podmorské tvory. Je tu ešte niekoľko scén so žralokmi , ale tá najlepšia so zožratým papagájom a dopichaným žralokom na plti, to je super. Film má kľudné, ale zďaleka nie nudné tempo, režisér dáva hercom čas hrať i pohľadom a hudba je tu citlivo zakomponovaná a mnohým scénam plných nádherných záberov prírody dáva vyniknúť. Fakt som si užil tento výlet s blonďatou severskou posádkou. Viac takýchto filmov. 90%. (01.03.2013)

S pocity malého kluka jsem sledoval báječný biják s vůní dálek, který tvoří jakýsi vstup do života a myšlení odvážného muže, který uměl vzdorovat vlnám a větrům oceánu. Zažil to snad každý z nás, že sní o dalekých cestách ve spojitosti s něčím zajímavým, aneb brázdit vlny moří. Ostatně se domnívám, že převést celou plavbu voru Kon-tiky cca ve dvou hodinách do filmové podoby je téměř nemožné. Tudíž podle mého názoru tu nemá smysl hledat ten či onen prohřešek. Poněvadž co do významu má tento pojatý pohled v kresbě prostředí bezpochyby své velké klady, což ostatně souvisí přinejmenším s poznáním, kdo byl Thor Heyerdahl, který věnoval svou lásku a badatelství končinám nedotčeného ráje zaoceánských kultur. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se znovu zmocní nějaký režisér plavby voru Kon-tiky. Jak charakterizovat tento příběh? Snad slovy, bylo tam vše, co mám rád, i opětovný úžas nad obsaženým faktem, že to dokázal. Netřeba asi dodávat, s jakou radostí jsem kupoval všechny jeho knihy. Není bez zajímavosti a za zmínku stojí i skutečnost při této příležitosti zmínit českého velikána a cestovatele Eduarda Ingriše, rovněž přítele Thora Heyerdala, který také absolvoval na balzovém voru plavbu k břehům Polynésie. Jeho první pokus o plavbu se nezdařil, ale o pár let později v roce 1959 dosáhl svého vysněného cíle. (21.04.2013)

Nóri mali akosi vždy peniaze a odhodlanie na podobné absurdné aktivity ďaleko od svojej vlasti. Od bojovníka proti maďarizácii Bjørnstjerneho Bjørnsona až po dnešné nórske fondy. Film je zaujímavý, pár vecí trochu kazí dojem (nič nie je jednoduchšie ako pod pazuchu chytiť žraloka modrého a vypitvať ho na palube, Herman Watzinger bol reálne asi najväčší fešák z expedície, tu ho hrá nevhodne vybraný pucko). Heyerdahlova metóda sa vždy javila ako veľmi nevedecká a dnes ju už veľa odborníkov spochybňuje, čomu sa asi netreba diviť. (10.04.2022)

Bavilo mě to více než Trosečník, když už tak mám srovnávat s podobnými filmy na moři. A přeju Norsku takto velkolepý film a případně Zlatý Glóbus i Oscara. Asi by nemělo smysl točit tento film jinak než s ambicí zabodovat na mezinárodním poli. Jasně, že je poznat, že New York je nakreslený. Občas i moře, řekla bych. Ale posádka odpovídala mým představám o Seveřanech ze 40. - 50. let minulého století. Thor byl ovšem mimořádný šílenec, do života rozhodně ne. (15.12.2012)

Moudré články tvrdí, že tenhle umanutý chlapík na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki zpevněném pouze lany bez větších obtíží překonal část Pacifického oceánu. Bezmála sedm tisíc kilometrů. Ano, bez větších potíží. A možná v tom je právě ten problém, protože já si strhující cestu představuju krapet jinak. I když to celé působí velmi autenticky a vizuální stránka filmu je velice slušná (pochvalu si zaslouží hlavně kameraman Geir Hartly Andreassen i zvukař), chyběl mi větší spád, víc zapamatovatelných scén a vnímal jsem i docela dost promrhaného potenciálu. Je to takové dobrodrůžo pro patnáctileté kluky. Žádná pořádná ponorková nemoc, žádné ostré hrany, žádná psychologie (vždyť ti hoši měli pár měsíců po opuštění válečného běsnění). Na mě to bylo prostě moc rodinné, což přebíjí i ten povedený vizuál. Příště si dám mnohem raději Zemeckisova Trosečníka, který se stal dobrodruhem zcela nedobrovolně. A já si to s ním podstatně víc užil. (12.06.2017)