Sviňák

McAvoyova one-man show. Film samotný je sice chvílemi tak šílený a ulítlý, až se se skoro rozpadá na slepenec více či méně povedených scének. Právě díky výtečnému výkonu James McAvoye a vývoji jeho postavy to však i přes jisté neduhy zatraceně šlape a klidně byste si tuhle prochlastanou a prosouloženou anarchii dali hned znova. Jon S. Bairda se vyplatí sledovat. 70% (22.02.2014)

Nevyvážené převyprávění Welshovy další knihy má nevýhodu v průměrném režisérovi, který hlavně v druhé polovině ztrácí půdu pod nohama, ale zároveň má obrovské štěstí v obsazení McAvoye do role Robba. Parádní herecký koncert, který zakryje téměř všechny nedostatky. První půle je navíc tak neuvěřitelně nahláškovaná... Pracák je tamtudy, drahý Santo. (21.02.2014)

Další z řad filmů, které nabývají na síle až postupem času. První půlhodinka pro mne nebyla až tak záživná, spíše malinko nudná, ale zdálo se mi, že po té, pro mě ne moc záživné půlhodince, to najelo na svižnější a koukatelnější břehy. Poslední čtvrtina byla emotivní procházka růžovým sadem. V den, kdy jsem si Filth pustil, pouštěl jsem si pořád písničku Creep od Radiohead a v duchu jsem si říkal, že by nebylo tak od věci, aby tato pecka zazněla někdy v nějakém filmu. Když jsem tuto epickou skladbu slyšel na vlastní uši v poslední desetiminutovce tohoto filmu, během níž končil až epickým způsobem i film, spadla mi čelist údivem a po dlouhé době jsem měl prožil pocit tzv. husí kůže. (29.01.2014)

Někteří si troufají tvrdit, že z toho jednou bude kultovní kousek. Chce to být divoké, buřičské, kontroverzní. Nejsem si jistý, zda tomu tak je. Nebo je? Já si budu hlavně pamatovat svižné tempo, cynický voice-over, několik dokonale mířených dialogů, dokonalé Eddieho Marsana a Jamese McAvoye. Ten řeže lidi, bere drogy, souloží se vším, co má nohy, intrikuje a hodně bojuje s minulostí. Antihrdina, svině, hovado. Jo, a nutno podotknout, že především polda. Čím chce ale výsledek být? Divokou jízdou? Výpovědí o jedné psychicky narušené duši? Hlouběji se mě to prostě nedotklo. Mrzí mě to hlavně kvůli McAvoyovi, jehož návaly vzteku a následné sebelítosti si měly potykat s nějakou filmovou cenou. Kdo si troufá na výlet do Hamburku? (17.04.2014)

K druhému celovečernímu počinu Jona S. Bairda, který je podepsán i pod scénářem, lze přistupovat dvěma způsoby. Lze se ke snímku stavět tak, že záměrem bylo natočit trainspottingový kult, z kterého budou citovány hlášky a vytrhávány scény z kontextu pro svůj pobuřující obsah. Je ale možné SVIŇÁKA vzít na milost a vnímat ho jako představitele tzv. mind-game filmů, tj. těch s narušenou ústřední postavou, jejíž vychýlené optice je vše přizpůsobováno a divák si je tohoto velmi dobře vědom a na tuto hru přistupuje a baví se jí. Proč je dobré snímku vyjít vstříc a chápat ho spíš prostřednictvím druhé zmíněné optiky, popisuji v recenzi. (15.12.2013)