Přelet nad kukaččím hnízdem

Zázraky se někdy dějí. Z nízkorozpočťáku, od kterého se nic nečekalo a od režiséra s téměř nulovým renomé se stal celosvětový hit, držitel pěti hlavních Oscarů a perla světové kinematografie. Louise Fletcherová jako sestra Mildred je jednou z nejodpornějších kreatur a závěrečná scéna jednou z nejemociálnějších a nejdojemnějších scén v dějinách filmu. (13.04.2003)

"Já těch rukou vidím jen devět, pane McMurphy..." Geniální dílo Miloše Formana přináší jeden z nejsilnějších a nejvyrovnanějších "psychických soubojů" dvou osobností, jaké se kdy na plátně objevily. Souboj mezi vrchní sestrou Ratchedovou a rebelem Randlem McMurphym patří mezi nezapomenutelný zážitek. Minimalistický teror vs. provokace, porušení stereotypu a vytrhnutí z lhostejnosti. Kult, klasika a výjimečný, zářící klenot světové kinematografie. Nadčasový snímek o věčném souboji dobra a zla, o lidských povahách, o odevzdanosti člověka smířeného s tím, jaký je, že je v bezpečí a chráněný před okolním světem tam, kde právě je, a o jeho opaku, o odvaze postavit se systému, bojovat za život, za sebe, i za ostatní a přemoci bezpráví. Jack Nicholson v jedné ze svých největších životních rolí. Louise Fletcher coby chladná, bezcitná, manipulativní, ale pro své pacienty zároveň vlastně velmi "lidská" sestra Ratchedová. Jedny z nejvýraznějších rolí pro téměř všechny "pacienty" psychiatrické léčebny. Christopher Lloyd a Brad Dourif září, v současnosti spíše už však jen "dohasínají" v bezvýznamných a špatných filmech. Vůbec všichni hlavní členové oddělení, které pod svými křídly sestra Ratchedová "opatruje," patří mezi jedny z nejsympatičtějších a nejnormálnějších filmových pacientů. Přelet nad kukaččím hnízdem bude svou výpovědní hodnotou aktuální stále. A nemusí se vždy jednat pouze o prostředí léčebny. (26.04.2015)

Nie každému režisérovi prospeje zmena k americkej produkcii, no Forman sa nenechal strhnúť k neslávnym kolegom a svoj druhý zaoceánsky film sa stal (zatiaľ) vrcholom jeho kariéry. Kto vie, aké by to bolo, keby sa pokúsil o niečo také v tuzemsku. Bez Nicholsona asi chabé. Dokonale vystihnutá atmosféra, netradičný námet a o to krajšie jeho plynutie a absolutistický záver. Herecký koncert mal pod dohľadom Nicholson, ale partia hercov-bláznov a bláznov-hercov dodáva filmu neprekonateľný feeling, ktorý som z neho mal, mám a budem mať dlho. Aj keď vžitie do postáv a zobrazenie ich činností je úplné, rovnako ako pacientov, tak aj personálu kliniky, tak asi nikdy nepochopím systém a (ne)obmedzenosť psychiatrických ústavov. 100%! (12.11.2007)

Příklad úspěšné adaptace na nové prostředí - i takto lapidárně lze shrnout Formanovu exilovou tvorbu. Že jde o dílo špičkové a mimořádné ve všech ohledech, je zřejmé. Někteří z nás však až příliš hýří superlativy, aniž by přihlíželi k domácí Formanově tvorbě (LÁSKY JEDNÉ PLAVOVLÁSKY, HOŘÍ, MÁ PANENKO), i špičkovým světovým dílům (KŘIŽNÍK POTĚMKIN, FRIGO NA MAŠINĚ, MONSIEUR VERDOUX, FORREST GUMP ad.). Atmosféra zneužívaného, neutěšeného psychiatrického ústavu propojená s bojem za základní lidskou důstojnost proti mafii v bílých pláštích, je určitě jedním z dominantních témat a výzev naší současnosti. Oskarového ocenění se Formanovi nedostalo jen tak. A film, jehož obsah určitě není fikcí, šel za hranice svého předlohového vymezení. Naopak. Ruské "psychušky" brežněvovské stagnace vždy měly nějakého souputníka v dalších zemích. Nicholson, kterého jsem si v tomto filmu před lety všiml poprvé, naskytlou nevšední příležitost využil beze zbytku. S jedním zhlédnutím se v případě PŘELETU opravdu nedá vystačit. Tomu, kdo dokáže být trpělivý, se pak Formanovo dílo víc než štědře odmění nevšedním zážitkem. A my i po letech stojíme před Čechem, který jaksi samozřejmě dokázal proniknout až na vrchol pomyslného kinematografického amerického Olympu (nebo spíš Parnasu). Stojíme a žasneme. (01.03.2008)

Dle zdejších komentářů se jedná o brilantně zrežírovanou perlu světové kinematografie, s čímž sice mohu souhlasit, ale pocitu nudy jsem se nezbavil ani po několika koukacích pokusech, jejichž smyslem bylo plnohodnotné docenění snímku. Možná je to tím, že už jsem mladý příliš dlouho na to, abych stavěl rebelii nad řád, ale spíše je to potvrzením skutečnosti, že u Formanových filmů jsem nikdy žádný umělecký orgasmus nezažil. (19.07.2011)