Hra

snímek je z roku 2011.Dneska je to všechno kolem imigrantů někde jinde.A myslím že ty dvě slepice na konci by kotkodákaly jinou.Záběr v prodejně s obuví ,kamerou pečlivě vymezený napůl ,kdy na jedné polovině si dánské děti vybírají obuv a ve druhé polovině záběru děti přistěhovalců dělají bordel a mezi tím se pohybují apatičtí prodavači .Dopadli by stejně ?kdyby zasáhli,jako otec chlapce který si šel vyřídit se zlodějíčkama ukradený telefon svého syna....Hraný dokument.Možná by to chtělo dvojku po dvanácti letech jak se to vyvíjelo dál (13.04.2023)

Divácké nepochopení by se dalo v sále krájet, přitom Östlund natočil jednu z nejpřesnějších studií švédské společnosti a jejího zápolení s multikulturalismem. Zároveň je jeho sociologie ve filmu analýzou základních principů společenské interakce, poskládanou z pečlivě prokomponovaných a promyšlených záběrů (dost možná tak promyšlených, že si to někteří zaměňují s nahodilostí). Pozoruhodný, byť odcela chladný a odtažitý snímek. (06.07.2011)

nepříjemný film o zlých věcech a pro mě nejlepší Ostlund.  Hra se samozřejmě dá vnímat jako zrcadlo současné švédské společnosti, která se otevřela natolik, že jí nakonec multikulturalismus začne sžírat zevnitř a bude mít velký problém aby si to nějak narovnala (závěrečná scéna má silně kroutihlavý efekt). Taky se ovšem dá vnímat mnohem obecněji, protože děti se mezi sebou šikanují všude a nezáleží na barvě pleti ani zemi původu. Nejednou mi během sledování naskočily věci, které sem musel řešit před nedávnem ve škole svých dětí, z čehož mi nebylo vůbec dobře a o to silněji na mě Hra zapůsobila. Ostlund tady dokázal oba velké problémy spojit do jednoho (plus k tomu přidal ještě apatii většiny dospělých)¨a stvořil působivý a emočně silný mix, který si budu pamatovat ještě hodně dlouho...90% (08.06.2023)

Hra je řemeslně dobře zvládnutá. Chlapci hrají úžasně. Film je bez hudby, prakticky bez střihu a kamery a vše se soustředí pouze na scény, z kterých se film skládá. Každá scéna (obraz) má cca 10 minut, kdy se kamera prakticky nehýbe a nechává diváka přihlížet syrovosti scén. To v celku funguje, ale dialogy jsou někdy na můj vkus až moc tupé. Například scéna s revizore. Proč mu ti kluci neřekli, že je okradli? Vždyť neměli problém jít do kavárny a napráskat ty černý výtržníky. Ano, asi by jim revizor neuvěřil, ale ve scéně to prostě mělo zaznít. Stejně jako když černoši volají s mámou jednoho z chlapců. Mluví s ní asi pět minut, přičemž je jasné, že by zavěsila asi tak za 30 vteřin. Když se rozhodnou, že se bude hrát o věci všech, kluci neřeknou jediné slovo proti, přičemž se dobrovolně vystavují, že nepřijdou jen o telefon, ale o vše co mají. Tím pádem to vypadá, jak když jim na tom ani nezáleží. V tom případě se mohl Sebastian hned na začátku na skateparku otočit a říct "víte co? Nechte si ho, já jdu domů". Ve filmu, který útočí svojí přirozeností a dost se mu to daří (scéna v tramvaji nebo klikování pod mostem to dokazují) je škoda, že ho sráží takové banality. "Co čekáš, když vytáhneš mobil před pěti černochama? Doufám, že ses poučil!" (30.07.2017)