Za černou duhou

Kanadský snímek „Za černou duhou“ je docela zajímavou prvotinou režiséra, který si buduje celkem osobitý styl. Jako kdyby řecké kořeny vždy zapůsobily tak, že se režiséři projevují do jisté míry bizarně. Panos Cosmatos posunul odkaz svého otce – režiséra filmů „Rambo II“ nebo „Cobra“ – do naprosto jiné roviny. Od Panose nesmíte čekat jen akční biják, musíte č čekat něco náročnějšího. (03.10.2019)

ČSFD Hodnocení 20.7 2016 | 62% | Další retro snímek s neony. Psychopatický Michael Rogers to podal opravdu skvěle.. Snímek, který začíná v nevysvětlitelné oblasti a končí bez šťastného konce či nějakým způsobem dobře pojatého za vlastní nitky. Jednoduše paní neznámá uteče a konec... Musím podotknout, že jsem u filmu měl častý orgasmus, co se týče monstrózní atmosféry, skvělého filmového zpracování či fascinujícího soundtracku. Už jenom čekám až nám někdo donese podobný film s lepším obsahem a dobře pojatým koncem. Nedávno jsem se díval na snímek "Valhalla Rising", který opět měl monstrózní atmosféru, ale zase nepochopitelné zakončení, a i přesto jsem musel dát za pět, ale co se týče tohoto snímku, nedostavilo se žádné mučení či vraždění, takže z mé strany trošičku zklamání... 70% (20.07.2016)

Rád bych napsal, že vydržíte-li film neproklikávat, odmění se vám... Odmění vás něčím... Nějakým iniciačním zážitkem, nevšední pointou nebo zajímavým koncem třeba... Ne. Lhal bych. Neodmění. Esteticky pohledný vizuál a skvělá audio stopa (myslím hudbu i zvuky) jsou z mého omezeného úhlu pohledu jeho jediné hodnoty. Ale dám druhou, za celkově zajímavou zneklidňující atmosféru, za působivou transformaci doktora Barryho (v co vlastně?) a hlavně proto, abych nevypadal jako úplnej dement a lopaťák, protože je jasný, že čím víc hvězdiček člověk takovýmuhle filmu dá, tím víc je chytřejší než ti ostatní, kteří většinu času nejspíš vůbec nechápou, co se to vlastně na tom plátně děje. (19.01.2019)

Experimentální krávovina. Cosmatos téměř dvě nesnesitelné hodiny onanuje sám nad sebou, bez příběhu, bez napětí, bez gradace. Podmanivý vizuál možná, ale praví mistři typu Refna, Gaspara Noe nebo nedej bože Kubricka, ke kterým se Cosmatos chce tak zoufale přiřadit, dokázali k těm čarovným obrazům přidat i příběh a emoce. To v tomhle pseudo-osmdesátkovém lejnu rozhodně nehrozí. 30% (02.02.2013)

HA! Tak tohle je neuvěřitelná záležitost.. Náročný test diváka, který tuhle hypersofistikovanou hru může vyhodnotit jako onanistické dno žabích sraček, stejně dobře jako transcendentální zkušenost, podle toho jak mu to mysl zrovna vyzrcadlí. Jsem přesvědčený, že tenhle film moc dobře chápe jak divák funguje a podle přesných vzorců dráždí jeho imaginaci a boří očekávání. Rafinovaná hra se styly a žánry která ví, že některé otázky jsou tak závažné a velké, že na ně nelze odpovědět jinak než vtipem. (18.02.2018)