Ideál septimy

Podprůměrná komedie, která nemá s klasickými studentskými peckami Škola základ života či Cesta do hlubin študákovy duše prakticky nic společného. Z úplného dna ji zvedají pouze vcelku vtipné scény s Plachtou. Zajímavé jsou rovněž ukázky příprav na válku v době "takzvaného míru", jak říká hlavní hrdina. (15.02.2010)

Nezval opět variuje pana dokonalého. Schopný inženýr, zapálený do civilní obrany, a k tomu ještě hudební skladatel inkognito, sen všech slečinek z gymnázia. Proč si vybere zrovna tu, která nad jeho všednodenní identitou tak okatě ohrnuje nos a prahne po skladateli jako všechny její spolužačky, aniž by v závěru byla znát jakákoli její změna k lepšímu, to je záhadou. Naopak Plachta zde dokazuje svoji tvárnou využitelnost - o rok dříve (Jarčin profesor) hrál poněkud postaršího studenta, pomáhajícího na statku manželů Pištěka a Baldové, zatímco zde hraje Baldové ušláplého manžela a otce dospělého syna. (01.11.2015)

Naivní film o mladých dívkách a jejich ideálech v době konce První republiky. Hodně zde kromě odlehčeného děje rezonuje blížící se začátek války. Povzbuzení pro občany země bylo tehdy jistě potřebné, ovšem jak víme, odhodlání přišlo vniveč. Humoru naopak vévodí samozřejmě Plachta, ovšem má pohříchu méně prostoru, než by bylo třeba. (26.11.2022)

Jediný kdo mě ve filmu bavil byl Jindřich Plachta a pak ty zajímavé záběry. Film nakonec nebyl dlouhý, ale k tomu můžu říct jen naštěstí. Motá se zde mnoho linek a já si původně představoval, že to bude primárně opravdu snímek ze školního prostředí. Obchod s maskami je v příběhu velmi originální věc a to také oceňuji. Jinak ale je patrná absence další výrazných hereckých tváří a hlavně komediálních situací. Film je spíše romantika s nádechem sem tam komediálnosti. Ale i ta romantika na mě trochu působí podivně. Na druhé straně mi přišlo zajímavé, jak muž studentce vyčítal o jaké typy chlapů se zajímají. Jo, jo, kéž by věděl co se děje dnes. Co by asi říkal v roce dva tisíce dvacet jedna? (12.08.2020)

Na jedné straně zazní pár výborných dialogů, které jsem si ale bohužel nezapamatoval (vyjma toho "já nevím, jestli ty štěňata jsou psi nebo fenky, o tom rozhoduje manželka"), a Jiřina Sedláčková, která patří bezesporu k tomu nejhezčímu, co se v tehdejším filmu mihlo (spolu s Frýbortovou, Gerovou a hlasem Lídy Baarové). Navíc se Jiřinka ukázala v první třetině jako správná rebelka, nosit na veřejnosti gramofonovou desku na hlavě, to dnešní výstřední celebrity ještě nenapadlo. Na druhé straně ovšem stojí červená knihovna a ty masky. A propó, červená knihovna, v dětství jsem myslel, že se jedná o knížky o Leninovi, Gottwaldovi a dalších význačných komunistech. Až později jsem pochopil, že se sice též jedná o srdcervoucí a fantazijní vyprávění, ale poněkud jiného druhu. A propó ty plynové masky... Myslím, že nespokojený povzdech oné zákaznice, že ty masky jsou jedna jako druhá, byl bezesporu oprávněný. Proto měli prodavači ke každé masce přibalit zdarma nějaké ty šminky a umělé obočí, aby si ji mohla každá dáma doma pěkně upravit podle svého vkusu. A taky dnes by měly ženy pouvažovat, jestli by plynové masky neměly na veřejnosti pravidelně nosit.. za prvé by tak dvě třetiny okamžitě výrazně zkrásněly, za druhé bychom my muži mohli dbát více o své zdraví a ulevovat v prostředcích hromadné dopravy nadmutým vnitřnostem beze strachu, že budeme nějakým pometlem označeni za prasata a za třetí by ženské nemusely utrácet za injekce botoxu, které z tváře vytvoří stejně kvalitní bezmimickou a bezvráskovou nateklou placku jako maska, ale minimálně za desetinásobnou cenu. (25.07.2013)