Paroubkové
Obsahy(1)
FilmPOLITIK pátrá po důvodech negativního mediálního obrazu Jiřího Paroubka. Někdejší předseda sociální demokracie a český premiér byl některými médii a internetovou komunitou zesměšňován a šeredně karikován jako ztělesnění zla a odporná postava, která vede zemi do záhuby. Režisér si vytiskl jeho nejznámější zpodobnění a vydal se ptát novinářů, technařů i samotného politika. (MFDF Ji.hlava)
(více)Recenze (14)
Nic jiného, než obhajoba nejúspěšnějšího českého spisovatele, lva, sexy mozka, nadsamce a budoucího prezidenta zeměkoule. Celá myšlenka založená na jeho záměrném karikování ze strany pravicových médií mi přijde zcestná. Nebyla to ani tak aktivita české pravice (i když na tom postavili svou volební kampaň), jako čistě Jyrkova nabubřelost, arogance, neschopnost nadsázky jak směrem k pravicovým médiím, tak do vlastních řad. No a poté zákonitě přišla odveta jak zleva, tak zprava. ()
Přehlídka subjektivních názorů, méně či více zajímavých na osobu Jiřího Paroubka, které jsou podpořeny výběrem 40 fotografií s expresivním zachycením okamžiku, což má podpořit střet nelichotivých narážek s osobním vyjádřením samotného objektu mediálního kolotoče. Zajímavá konfrontace pohledů z obou stran, přičemž se projevuje absolutní dezinformovanost občanů, způsobená masmédii. ()
Paroubka nenáviděli pravičáci a anarchisté. Já jsem této idiosynkrasii nikdy nepropadal, a tak jsem ocenil dokument, který poskytl hned několik příležitostí těmto politicky negramotným ňoumům, jak se ztrapnit. Pravičáky iritovala evidentní intelektuální převaha, anarchisty nesmlouvavý smysl pro zákon (pečující o právo na klid) a pořádek (CzechTek), všechny dohromady pak ještě možná robustní zjev. Většina respondentů odpovídá ve prospěch Bělohradským vyložené teorie projektivního čtení: namísto argumentů emoce vyjadřující osobní životní či sociální diskomfort. Ze škály fotograficky zachycených Paroubkových výrazů si ztotožňují s jeho charakterem ty, které spíše vystihují jejich vlastní situaci: naštvaný vidí Paroubka naštvaného, arogantní arogantního, poražený akcentuje prohru, pohodář s čerstvou zkušeností homosexuálního coming out shledává nejvlastnější Paroubkovu polohu ve výjevu štěstí. ()
Nejsme si jistý, zda se to vůbec dá nazývat dokumentem, protože to na mě tak rozhodně nepůsobilo. Jediné, co jsem si z toho odnesl je to, že mladí nemají Paroubka rádi (ach, jaké překvapení). Bohužel jsem se ale nedozvěděl proč tomu tak je. Nemyslím si, že je to tím, že by mladí (mezi které se počítám) neměli názor, jde spíš o to, kdo byl v dokumentu osloven. Z "účinkujících" jsme nabyl dojmu, že moje generace je tlupa pologramotných idiotů, kteří jsou neustále na nějakých drogách, nemají absolutně žádný názor a jediné, co je zajímá, je jít s proudem a nadávat na společnost a její elity (ať již jsou jakékoliv). Jiřího Paroubka považuji za jedno z nejhorších zjevení na naší politické scéně, bohužel tento dokument není ani tak o Jiřím Paroubkovi, jako spíš o schopnosti autora vybrat si co největší ztroskotance a natočit s nimi rozhovor. Upřímně se divím, že jak Bělohradský, tak Mareš měli potřebu se takovéto propagace podprůměrnosti zúčastnit. PS: Teď jsem si přečetl teprve cíl, jaký si autor dal. Bohužel jsem již ohodnotil odpadem a nižší stupeň tu nemáme. ()
Tento film zůstal jen u nápadu "z nouze", který není ani zajímavým způsobem rozvinut. Jde pouze o suchopárné přesvědčování, že mediální obraz je vždy určitou subjektivní projekcí, potřebou vybíjet si svoji nepojmenovatelnou moc na obětních beráncích. Scény s Paroubkem pak byly zbytečné a nic nového nepřinesly. Jediný, kdo měl skutečně co říct byl mladík, který po něj jako první mrštil vejce, ten celý problém velmi hutně shrnul do několika vět a velmi výmluvného činu. Vše ostatní byla jen omáčka, někdy zábavná, jindy spíše repetitivní. Pro následovnou diskuzi však snímek poskytl velmi zajímavý materiál. ()
Reklama