Anton Špelec, ostrostřelec

Vlasta Burian je nepochybně zajímavý fenomén. Přesto mi mnohé jeho komedie připadají s odstupem tolika let od doby vzniku zestárlé natolik, že se až jeden diví, že pořád dokážou fungovat jako mainstreamově vyhledávaná záležitost včetně mladého publika. Ono se svým způsobem snadno udělá kult i z vybraného průměrného snímku z počátku 30. let, budou-li ho televizní stanice donekonečna uvádět několikrát ročně, o svátcích obzvlášť a nebude-li nabídka konkurenčních titulů příliš pestrá. Ale nemohu si pomoct, ve společnosti Antona Špelca jsem nejednou usínal znuděním a jen málokdy se opravdu zasmál... no spíše pousmál. Pár vtipů a jednoduchá zápletka jsou zabaleny do hávu líně nataženého zpracování rámovaného zdlouhavými vojenskými pochody a jednou zajímavou písničkou, máme zde několik oblíbených herců své doby a Martin Frič postupně sbíral zručné filmařské zkušenosti, které v pozdějších letech dokázal proměnit v řadu filmových skvostů. Historickou hodnotu díla respektuji, ale jestli má vedle ní Anton Špelec představovat také jeden z TOP 50 filmů ze seznamu zahraničních kritiků „Golden Foundation of Czech and Slovak Cinema“, tak to je pro mě zklamání, protože od takových filmů má člověk právo očekávat daleko víc, než jen jakousi zcela zaměnitelnou cestu do pravěku domácího zvukového filmu. 45% (26.12.2020)

"Ono to má taky svoje výhody, paní. Právě proto, že umřel, tím se mu zbytek trestu promíjí." Tak takový druh cynismu si dám líbit. A přesvědčování Kukačky, že arrest je hotel se stravou, kde se navíc naučí papírnictví, mě taky hodně pobavilo. To samozřejmě není nic proti Antonovu legendárnímu panákování, urážení císaře pána, účasti na vlastním pohřbu či snaze tuláka přečkat zimu za mřížemi. Sice existují povedenější předválečné komedie, ale jsem si poměrně jistý tím, že zábavnějšího ostrostřelce jsem v nich nepotkal. (26.06.2016)

Poměry Rakouska-Uherska byly za první republiky terčem vtípků snad všech našich známých komiků. Pokud se tohoto tématu chopil Martin Frič se svou typicky šílenou zápletkou, král hlášek a xichtů Vlasta Burian a další skvělí herci (Pištěk, Marvan, Plachta, Šlemrová, Nollová, . . .), musela vzniknout kultovní komedie. Příběh má velmi rychlý spád. Jenom tíha slov "císařpán je vůl" je podtržena jakýmsi zastavením času. Chytře je v tomto snímku využita také hudba, která přímo zapadá do děje. Možná by ale neuškodil bohatší repertoár melodií. (06.11.2005)

Přestože Burian hláškuje o stošest a řítí se z jedné slavné scény do druhé, po pekelném nástupu a geniální komplikaci s úmrtím náhradníkova náhradníka se to poněkud zadrhne a už se to do původních obrátek neroztočí. Je to sice klasika, a je to i po osmdesáti letech zábava, ale pozdější kousky, které spolu Frič s Burianem natočili, mám mnohem raději, ať už jsou to Katakomby nebo třeba Baron Prášil. (03.10.2011)

Snad nejstarší Fričův snímek, který jsem zatím viděl. Je samozřejmě nezbytné přehlédnout nějaké ty technické nedostatky. Příběh jako by napsaný na divadelní prkna, ale Frič nemá problém transformovat film na prkna filmová. To už mi předvedl v Revizorovi. Vidět čas od času klasiku rané kinematografie člověka nezabije. Trošku nečekaně jsem se i u tohoto snímku několikrát od srdce zasmál. Tolik zde opěvované objednávání panáku nemá chybu a určitě stojí za praktikování. Stejně jako několik parádních hlášek. Úplně mě neokouzlil příběh, který je po krátké chvíli docela nudný. Liguerové scénky to mírně kompenzují. U snímku jsem se tedy nerozplynul jako každý druhý zde, ale podívat se na to bez újmy na životě dá. Velmi slabé 3 * a dostal jsem chuť na liguére. (15.07.2014)