Příliš mladá noc

"Nová poetika", ktorú film prezentuje je pre mňa ťažko stráviteľná a vystriedali sa u mňa pocity nudy, odporu, prekvapenia a nakoniec aj obdivu. Film je 1. NEZÁVISLÝ 2. NEZABUDNUTEĽNÝ 3. NEPRIATEĽSKÝ voči priemernému konzumnému divákovi 4. NEOPÍSATEĽNÝ a hlavne 5. ZVLÁŠTNY. Som si takmer istý, že som včera videl budúcnosť filmu - takto bude vyzerať filmový mainstream o niekoľko rokov. Ja sa vynasnažím túto nastupujúcu vlnu analyzovať a chápať. Ale to, či v sebe bude mať vnútornú kvalitu ukáže až čas. (02.04.2012)

Potom, čo sa v nejakej českej relácii ohľadom prestavieb domov a bytov na čt vyhlásila vojna umakartovým jadrám, tak som myslel, že už v Čechách žiadne nie sú. Nakoniec ale režisér s architektom nejaký pôvodný byt našli. Možno tam bol aj nábytok z 80. rokov, možno nie. Nechcel by som, aby si v rámci nejakého festivalu začali zahraniční kritici a uvedomelejší diváci myslieť, že obrázky z tohoto filmu sú zrkadlom života vo východnom bloku. Pretože tieto postavy nie sú odrazom väčšinovej spoločnosti, sú to lúzri, ktorí sa jej zrejme vyhýbajú. Ale dobre. Scenáristom sú tlačení do nepravdepodobných situácií, ktoré sú ospravedlnené východzou myšlienkou týkajúcej sa problematických medziľudských vzťahov, hľadania niečoho, čo nám okolie neponúka a akýmsi smutným pohľadom nato, čo nás v budúcnosti dosť možno čaká, ak sme deti z podobných kruhov. Prečo nie. Katarzia by potom však mohla byť podstatne silnejšia. (02.10.2014)

Nebudu pateticky lkát nad stavem současné rodiny, ani psát něco o tom, že se dnes točí bezdějové filmy (protože vím, co byla československá nová vlna), ale sám musím uznat, že v tomto svém prvním filmu se Omerzu opravdu orientuje na obraz a náznaky zbytečně moc a pár postav zažije i své ne moc logické okamžiky. Zkrátka, tento film je takový režisérův rozjezd, který zatím nejlépe zužitkoval ve svých dvou dalších snímcích, tady však ještě ne. (28.02.2022)

Olmo Omerzu má talent zachytit běžné střípky ze života divných, ale přesto hodně obyčejných lidí. Jako prvotina povedené a i přes velmi televizní look to má dost cit pro kameru a řadu artových prvků, které je pro možnou detailnější interpretaci viděného potřeba pozorně sledovat. Režisér toho nechává dost na divákovi. Jako (po)studentský film určitě chválihodný počin, ovšem opravdu plnohodnotným dojmem působí filmy až ty následující. (08.12.2021)

Nic v ničem vyúsťující do nicoty. Snaha o něco zvláštního končí více než prazvláštně. Hra na to, kdo zůstane, kdo odejde, a komu nakonec ta Veronika dá. Absence rodinného pocitu? Naplňování tužeb promiskuitní slečny? Já osobně nevím. Z počátečního podivného dialogu obou chlapců lze poznat, že o sexualitě již ví svoje. A co si z bytu odnesli? Maximálně svoje boby. Námět vznikl nejspíše někdy přes jednu nudnou neděli, hudba nula, herci nula, alternativa nula a kamera? S tímto příjmením bych se styděl něco takového natočit. Jedno plus v tom vidím. Štěstí je, že se tvůrci do toho nesnažili zapojit i humor, i když musím přiznat, že při akci "měšťák v ložnici" jsem se upřímně zasmál. Jestli to byl účel nelze z filmu pochopit, jako pro mě nelze pochopit, proč byl film zpracován celovečerně, krátkometrážní pojetí celé této podivné noci by bohatě stačilo a ve finále by to možná bylo i mnohem lepší. Tak prázdný film jsem již dlouho neviděl. Dvě za snahu o něco, ale o co vlastně? (01.02.2014)