Stejná srdce

Upřímně řečeno, „teplejší“ film jsem asi ještě neviděl. Hlavně ten rozjezd je v tomto ohledu výrazný, ve druhé půlce už film drtí diváka bezprostředním pohledem na marný boj s neporazitelným virem. Asi nejvíc mě dostala scéna s nežádoucím tělem a závěrečné listování novými vizitkami do „sbírky“. Julia Roberts mnohem lepší v Blízko od sebe (ale bylo to hodně dáno i rolí trochu podivné doktorky), Jim Parsons přesvědčivý jen v některých polohách (pořád v něm vidím někoho jiného…). Herecky tak vládnou Mark Ruffalo (jak jinak), Matt Bomer (klobouk dolů, jak zhubnul) a Taylor Kitsch (ten se mi líbí čím dál více, věštím mu hodně slibnou budoucnost). (08.10.2014)

V gay komunitě v první polovině 80. let to neměli lehké. Drama Ryana Murphyho z produkce HBO se ale nesnaží hrát na city a orodovat za práva homosexuálů, naopak poměrně přirozeně zobrazuje tehdejší náladu, atmosféru a pocity těch, které se první případy úmrtí způsobené čerstvě vzniklým virem HIV týkalo. Velké množství postav a délka přes dvě hodiny je mírně na škodu, hvězdné herecké obsazení v čele s Markem Ruffalem, Julií Roberts a Alfredem Molinou to ale bohatě vynahrazuje. A jednoho z gayů hraje i Jim Parson (Sheldon ze seriálu The Big Bang Theory). (04.07.2014)

Chci zůstat nohama na zemi. Chci zůstat necynický a zároveň objektivní. Ale to co se odehrává ve snímku Normal Heart si bohužel o cynickou až vulgární reakcí prosí na kolenou. 10 malých teploušků a postupně odpadají. Ten, co za to nemůže dostat Gayskara, protože se jedná o tv film, ale Zlatý gaybuz ho neminul, ten hlavní rozněžněný Hulk, dostane vztek na ignoraci gaypidemie a stane se z něho mediální štvanec, nenáviděný jak ze strany heteráčů tak buzen. To je v kostce s flitrama, to co se v dvouhodinovém snímku stane. Bohužel všechny atributy, které měli být neutrální, jsou buzní. A podle mě je to naschvál takhle nenaléhavě okaté. A nefunguje to. Mimo pár hereckých výkonů, je snímek spíš legrační, než objevný a klišé zapuzující. (02.02.2015)

Trochu jsem se bála, aby nešlo o přeslazené, cukrovatové drama plné afektovaných dialogů a chňapání po penisech. V tomto směru jsem byla překvapená mile. Námět silný, scénář výborný, herci se mohli přetrhnout. Sledovat historii nástupu a rozvoje AIDS mě bavilo moc. Ono samozřejmě není pro žádnou bytost příjemné trpět, bez ohledu na preferenci děr. A tahle nemoc sebou nic jiného nenese. Potud měla gay komunita ve filmu i v životě můj soucit a drama to bylo každým coulem. Ale čím víc se hlavní postava Ned Weeks urputně a nediplomaticky rval za to, že musí svět začít řešit jejich právo na léčbu a výzkum AIDS, tím víc mi začalo vadit, jak mnozí z nich samotných vzdorovali tomu, že by se měli ve svém životě vzdát promiskuity. Raději svoboda sexu, než život. Máme tedy plakat nad osudem kuřáka, který strašně trpí v pokročilém stadiu rakoviny, ale cigára se nevzdá, protože je to prostě jeho vášeň? I narkoman a alkoholik je k politování, když si s nefunkčními játry musí odepřít to jediné, pro co žije a dýchá? No prostě to chvílemi působilo, že než by se homo v osmdesátkách vzdal olézání druhých bez gumy, raději bude riskovat léze. A tady pak nejde nesouhlasit s tím, co nad přehlížením jejich zoufalé situace prohlásil Sheldon (ano, Jim Parsons opravdu zapomněl změnit svůj Big bangový herecký výraz, případně jiným nedisponuje): "Prostě nás nemají rádi!" Je to tak, jeden z důvodů, proč se zřejmě vláda ne a ne rozhoupat začít nastupující epidemii AIDS řešit byl, že se to nejprve jevilo jako problém homosexuální komunity a jejich promiskuity. Vaše smrt nás nezajímá, buzeranti. To samozřejmě smrdí diskriminací. Pravdou ale také je, že virus HIV je nesympaticky výchovný virus. Stavění sexu a užívání si nade vše ostatní, chybějící pokora a zodpovědnost ve vztazích si vybírala největší daň právě na lidech, kteří jí pohrdali nejvíc. Herecky za pět, příběh za čtyři, ale citově to tlačilo a manipulovalo až moc. (08.06.2014)

Ryan Murphy dokázal natočit další skvělé dílo, tentokrát o AIDS. A jako každý film, který se zabývá tímto tématem, bylo těžké vůbec tento film sledovat. Hodně depresivní zážitek, kterému kralují herecké výkony, každý jeden z herců je výborný. Nejlepší scéna byla ta, ve které Emma (Julia Roberts) vybuchla, výborný výkon! Očekávám zde hodně nominací na Emmy a nutno říct, že zasloužených. (27.05.2014)