Jedenácté přikázání

Jo, jsem teď přísný, ale už mě to nebaví. Navazuji na komentář Subjektiva. Všechno, co ve filmu je, je už tak neskutečně ohrané. Ano, vím o tom, že je film z roku 1935, ale říkám to se znalostí filmů starších. Hugo Haas hraje už asi podesáté tu samou roli (podruhé teda vyloženě tu samou) a i když je fajn, tak sympatie už u mě ztrácí. Celý film by se vůbec nemusel stát a mohl by kdykoliv skončit, kdyby byť jediná z postav kdykoliv řekla aspoň jednou pravdu a nechovala se jak úplný idiot. Má tohle někdo fakt rád? Já vím, že je to veselohra, ale mně to žádné veselí nečiní. Nejsmutnější je na tom, že od roku 1930 se natočily v Československu asi tak tři filmy, které by nebyly jako Jedenácté přikázaní. Kdyby tohle byl první film, tak je to klidně na tři, možná i na čtyři. Ale to zase ne, na to je to příliš nesnesitelné. Ale když se na ten samý film koukám po padesáté, tak už ne prostě. (22.06.2023)

Snad je to mou hloupostí, snad je to jen tím, že jsem mnoho prvorepublikových a protektorátních komedií zhlédl v krátkém sledu, nicméně mi tato filmová období až na vzácné výjimky mnoho příjemných zážitků nepřinesla. Po asi třech filmech jsem dospěl k cynickému závěru, že správná komedie pro pamětníky nutně obsahuje nasledující prvky: dobový šlágr, svatbu nebo alespoň její příslib do budoucna, záměnu osob a konverzační humor, který je sice vybraný, ale nemá břit. To vše se musí vejít do méně než 90 minut. Je téměř příznačné, že ve většině z těch pro mě lepších "prvorepublikovek" jeden či více těchto prvků chybí. Není to však případ Jedenáctého přikázání, které své "povinnosti" dokázalo splnit v rekordně krátké době, což je na jednu stranu dobře, žel v ušetřené době se k nim z radosti nad dobře vykonanou prací neustále vrací. Nu, nepobavil jsem se. Slabé **. (05.01.2009)

Pro mě osobně příjemné překvapení. Film jsem viděla poprvé teprve nedávno... A musím říct, že mě "humor a la Haas" opět nezklamal. Dokonce mi byla sympatická i postava ztvárněná J.Štěpničkovou, ačkoli tuto herečku v oblibě nemám. Tvůrci se výtečně poprali s vyobrazením doby přelomu století a na plátně to tak působí opravdu věrohodně. Příjemný hudební doprovod, nenáročná, o to však zábavnější zápletka, herecké obsazení, ... To se Martinu Fričovi opět něco povedlo. (24.08.2009)

Dost vydařená komedie, i když o něco málo horší něž ty nejlepší Haasovy kousky jako třeba Ať žije nebožtík nebo Mravnost nade vše. Kdybych měl vypíchnout něco z tohoto filmu, co mě obzvlášť pobavilo, pak by to bylo "slanění" Jindřicha Plachty z okna, nebo vyhláška o tom, že je zakázáno chodit po náměstí s povozy taženými dobytkem, neboť "je nevhodné, aby se po rynku dámy procházely ve společnosti volů a pánové ve společnosti krav". (21.05.2009)

Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě. (06.10.2012)