Adoration

Ach, kde jen začít... Ten název je krapet zavádějící. Člověk by si myslel, že je myšlen ironicky, neboť "perfkektní mámy" nenechají svého syna chodit za svojí nejlepší kamáradkou, která je nejen vdaná, ale už není z nejmladších... Nebo by to tak aspoň nemělo být. Na stranu druhou si člověk ale řekne jo, mají své syny rádi a chtějí jim dopřát to nejlepší, neboť dívka, za kterou jejich synové chodí, je jejich nejlepší kamarádka. + Proč jsem měl pocit, že prostředí, ve kterém se film odehrává nepůsobí jako Austrálie, nýbrž jako pláž u Pilské nádrže? A nejsou v Austrálii náhodou žraloci? + Nezajímavý scénář a (hlavně) ze začátku debilně se chovající postavy (u Naomi mě to sralo dvakrát tolik) zpracován průměrnou režisérkou bez jediného nápadu. + Krom Naomi a Robin nesympatičtí herci. + Nudná, bezcharakterní hudba. / Tak snad je to vše co mě vadilo a teď k tomu lepšímu... Bezpochyně Naomi :-) I když mě ta holka na začátku pěkně štvala až jsem měl chuť vyrvat si zub, v průběhu filmu mě, jak už to má ve zvyku, přitáhla ke svojí postavě a byla nejlepší na place.... Aááá to jest vše. Já prostě tyhle rodinný dramata nezvládám a nebýt Naomi a šťavnatejch "šukacích" :-) scén (tam to Fontaine šlo), Perfektní mámy by zapadly do odpadu. (29.08.2013)

Ten námět je zajímavý, co si budeme povídat. Dvě ženy, dlouholeté kamarády, které žijí v sousedních domech, se navzájem zamilují do svých synů. Tohle není tradiční téma. O to víc vás bude zajímat, jak to vlastně celé dopadne, jak budou události eskalovat. Film využívá celkem zajímavé přechody v čase, kdy celkem snadno uběhne poměrně dlouhé období, které není nijak ohraničeno. Většinou se ale ztrácet nebudete. Co si budeme povídat, filmu chybí nějaké ty vrcholy, místa, která by vás skutečně odrovnala, ale přesto má příběh své vlastní pojetí a dobré tempo. Zajímavý námět, ale přesto se dostavila určitá rozpačitost z výsledku. (28.11.2013)

ADORE na mě působí hodně nezávisle, a i to mu dává výhodu před podobnými milostně psychologickými snímky. Nerad bych ublížil filmu, který není vyloženě špatný, ale co je tady nového a neokoukaného? Nijak nevím, ničím mě až tolik nepřekvapil. Absolutně čekená/nečekaná zápletka, kde dvě dlouholeté přítelkyně začnou postelovou jízdu se syny té druhé, mě nijak nedojala ani nepohoršila. Snad je to tím, že problém nebo spíš nezvyklý propletenec si dle mého zasloužil víc pošťourání do rány. Takhle, jak to Anne Fontaine natočila, mi to celé přišlo hodně povrchní a málo provokativní. Vždyť podobný milostný čtverec by měl být více emotivní, více provokativní, více sexuální. Výkony obou chlapců se mi pak moc nezdáli, ale to bude asi tím, že jsem chlap. Proto spíš oceňuju dvě hlavní ženské postavy, na kterých bylo vidět aspoň trápení a zároveň nadšení z lásky a milování se s mladými muži. Film také evokuje ke spoustě předsudků k něčemu co není zakázané, nezákonné, ani proti přírodě, ale přesto vytváří pocit něčeho „špatného“....Film evokuje mozek a názor nechává na každém z vás, zda vám přijde taková situace nechutná nebo přirozená, vše je věcí názoru a osobního vnímání. V tomhle má u mě film jedno větší + a dávám mu proto průměrné 3 hvězdy :-) (12.10.2013)

První co mne napadlo bylo že je to zas nějaká vívegovina. Jenže když spisovatelka Doris Lessing napsala v roce 2003 povídku "Babičky", byla inspirována prý skutečným příběhem. Inspirace přišla v hospodě kde se dvě matky bavily aférou kterou měly společné se synem té druhé. Předlohou je odvážné téma na hraně incestu. Být na režisérské stoličce hřebejk, zapíchl by se pěkně hluboko … Ovšem na režisérské židli je Anne Fontaine, která morálně nejednoznačné téma zpracovala v zdařilé plážové melodrama s pěknými filmovými obrazy. Francouzko-australská produkce se mi už vícekrát osvědčila. Produkce: Gaumont, Screen Australia (05.01.2018)

Robin a Naomi v jejich (zííív) slabší filmové chvilce, která potvrzuje smutné pravidlo, že i ti nejlepší herci občas naletí na ryze podprůměrný scénář. Tentokráte v podobě australské telenovely v celovečerním martyriu, jehož dvě úmorné hodiny dodávájí slovnímu spojení "uměle vykonstruované drama" doposud netušený rozměr. (13.09.2016)