Stárnoucí gigolo

Podzimní New York v teplých odstínech, hravý džezík a Woody Allen coby neortodoxní obyvatel židovské části Brooklynu, otec snad deseti malých černoušků a také majitel upadajícího antikvariátu, nezapře obchodního ducha předků, přetaví náhodnou poptávku v nabídku a sobě i svému jedinému zaměstnanci hbitě změní pracovní náplň - stane se pasákem a věkově mírně pokročilý Fioravante jeho děvkou... a nevedou si vůbec špatně. Výhody nové živnosti i úspěch u fešných klientek galantnímu gigolovi mírně zkomplikuje seznámení s vdovou po rabínovi, jeho manažer se zase stane terčem žárlivosti bdělého strážce židovské občanské patroly... Relaxační jednohubka kombinující Woodyho komično a Turturrovu melancholickou poetiku. (23.11.2014)

Opäť jeden snímok, ktorý som si pozrel len kvôli jednej nožnej scéne, ale nevšimol som si, že tu hrá Woody Allen, čo je vždy zárukou veľkej nudy. Fading Gigolo je typickým malým filmom spoliehajúcim na dobre napísané dialógy a kvalitný herecký ansámbel. Neurazí, neprekvapí, nepobaví. Všetko v sprievode príšernej jazzovej hudby. Na dej si už absolútne neviem spomenúť a to tempo bolo neskutočne vlečúce. Aj dialógy boli absolútne nezáživné a celkovo scenár a príbeh boli jedno veľké sklamanie. Režisér John Turturro sa preukázal ako pozorný allenovský žiak a ovplyvnený svojim "učiteľom" dokázal nakrútiť skoro dokonalú napodobeninu typicky nudnej Allenovej snímky. (12.03.2020)

John Torturro má za sebou asi zvláštní zkušenost: Jeden si jako herec s ambicemi horko těžko zajistí režii filmu, jako posilu přizve hrajícího režiséra, a ten z ničeho nic a jako z udělání píše a režíruje místo něho. Bylo to tak? Nebylo? Je evidentní, že přinejmenším svou postavu si Woody napsal sám [k útočící židovské domobraně: What is this? I think you've got the wrong guy. I've already been circumsized! ], a i když možná přímo nehulákal non-stop megafonem na štáb, je nesporné, že přítomnost na placu či jen vědomí angažmá newyorské ikony mělo na hnětení tvaru zásadní vliv. Všechno, co tu není Woody, je televizně mdlé. Dobře, že toho není moc, ale není jisté, že by vznikl lepší film svého druhu, kdyby byl poměr složek namíchán v jiném poměru. Pro příznivce je dokonalá slast vidět Woodyho Allena zase jednou plně soustředěného na herecké úkoly, bez ohledu na to, že se jich zhošťuje stále stejně (dobře). Torturrův přínos spočívá v romantické rovině filmu. Ta ho posouvá blíže k neosobité hallmarkovosti sobotně odpoledních televizních výplní v takové míře, jakou by Woody Allen ve vlastní produkci nikdy nepřipustil. Vidět ho ale v něčem takovém je skoro zajímavé a někteří si vzpomenou na Zahraj to znovu, Same, film, který Woody zkraje své kariéry svým přínosem obohatil, zároveň ale úplně nepohltil. Na všechny v luxusním ansámblu, jaký jsou pro své nevelké filmy schopni zajistit jen režírující herci, se skvěle kouká a to je asi tak to nejlepší, co lze o nich říci. Donde hay amor, hay dolor. (25.03.2017)

Nedostatkem sebevědomí tedy John Turturro evidentně netrpí. Pasovat se v šedesáti letech do role neodolatelného milovníka, na to už jsou potřeba jó velký koule. To už nelze brát ani jako nadsázku, byť tady se s ní pracovalo v míře vrchovaté, čehož nejzářnějším příkladem je osmdesátiletý Woody v roli přičinlivého pasáka. Celkově je to jakási rebélie seniorů- nikomu z sexu chtivých hlavních hrdinů nebylo pod čtyřicet. Moc bych se nedivil, kdyby se z toho výrazně mladším divákům dělalo lehce nevolno. Tohle mě nepostihlo, ale magi v kostkách z toho taky nečůrám. Neškodná zábava zlobivé, možná lehce senilní, krapet infantilní hollywoodské partičky. (06.10.2018)

John Turturro je zjevně velkým fanouškem tvorby Woody Allena a rozhodl se mu vzdát svým projektem hold. Nejzajímavější je právě to, jak se dokázal přiblížit Woodyho stylu poslední dekády. Kdysi měl Allen pověst komplikovaného tvůrce, který se v komediálních i dramatických podobách snažil dotýkat velkých a závažných otázek, často i nepříjemně provokativních. K stáru začal točit jednoduché hříčky, někdy s až triviální zápletkou, ve kterých už jen piluje styl a dělá si radost. A o dělání radosti a plnění tvůrčích snů je i Turturrův snímek. Jiný režisér by ho přes nepopiratelné herecké kvality jen stěží postavil do role milovníka a svůdce, neodvážil by se zkrátka jít proti jeho hereckému typu. Stárnoucí gigolo by se mohl vložit doprostřed cyklu Allenových snímků vysílaných v tv či promítaných v tématické sekci na festivalu a neinformovaní diváci by byli přesvědčeni, že to je jeho film. Turturro trefil starého pána opravdu dobře, včetně neduhů, které jeho tvorbu posledních let provází. V podstatě plytký scénář, celková ležérnost a mělkost, které zachraňuje hvězdné obsazení a nepopiratelná řemeslná zručnost. Woody je už evidentně unavený, ale před kamerou ožívá a ještě můžete zahlédnout ohníčky šibalství v jeho očích. Jeho přítomnost filmu prospívá a vlastně je důvodem, proč se přikláním ke třetí hvězdičce. Můj dojem bohužel sráží obsazení Vanessy Paradis, lidsky mi nesedí a jako herečka pro mě nefunguje. Celkový dojem: 55 %. (16.09.2018)