Tears the World Can't See
VOD (1)
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(více)Recenze (55)
To co se mi nelíbilo u Král a žena je zde ještě zvýrazněno a možná trochu posláno do současnosti. Opět jde zčásti o dialog mezi mužem a ženou. Zatímco on si myslí, že manželka pohostí jeho a dva kumpány řádně přiopilé, ona má zcela opačný názor, ale nakonec zvítězí selský rozum a ženská důmyslnost. Krom Jana Wericha se zde objevují další tři legendy hereckého nebe. ()
Slzy, které svět nevidí jsou lehkým ironickým a vzájemným škádlením nepřekonatelných standardů mužského a ženského rozdílného vnímání stavu manželského. Manželství je přísně rozděleno na soukromou a veřejnou část, intenzita, instinkty i motivace jsou unikátní pro každou z obou částí, oboustranné prolínání není jménem slušného a společensky přijatelného chování vhodné. Opojná radost ze života s tím drobnějším únikem z úzkosti reality sama sebe podpírá, z druhé strany se mračí ze spravedlivého spánku vyrušená hostitelka bez tolerance a pochopení k pozdním narušitelům poklidu noci. Slova ožívají emočně v soukromí, neboť na veřejnosti je lépe předhazovat fanfarónské přesvědčení. Mužským hrdinou skrytého manželského souboje je Fedor Akimič Rjebrotěsov (vynikající Jan Werich), podplukovník a ctihodný obyvatel toho malého ruského městečka. Opojení nocí, kdy se realita začíná tvářit tajuplně a chvilku se zdá, že také slibuje a pokouší. Zdatným protivníkem je Marie Petrovna (velmi dobrá Jiřina Šejbalová), spořádaná podplukovníkova manželka. Pozdní návštěva je zlobou, přesto veřejný zájem nakonec hlasuje pro kompromis. Herecké osazenstvo doplňuje ještě melancholicky smutný inspektor klášterní školy Ivan Ivanovič Dvojetočijev (dobrý Vlastimil Brodský) a vychloubačně unavený zástupce okresního hejtmana Pružina Pružinskij (příjemný Jiří Sovák). Slzy, které svět nevidí, Fričova televizní inscenace na povídku Antona Pavloviče Čechova, je sarkastickou rozverností toho napětí i přitažlivosti mužského a ženského světa. Rozkošné to hrátky slov a intimních pocitů! ()
Herecke obsazeni na jednicku.Pribeh se mi vsak nelibil a tesil jsem se na konec.Vychazi mi z toho hvezdy 3.Filmove infromace: Scenar : Martin Fric.Kamera : Miloslav Harvan. Stavby : MIlan Nejedly. Strih : Jan Kohout. Zvuk : Adolf Nachazel. Vyroba : Jiri Dvoracek. Hraji: Jan Werich,Jirina Sejbalova,Vlastimil Brodsky,Jiri Sovak. Rezie : Martin Fric. Vyrobilo Filmove st.Barrandov a Televizni filmova tvorba Praha 1962.Zpracovaly filmove laboratore Praha. ()
>Mášenka a medvědi< (:o) . . . Skvostná etudka na opilecké téma... Tré nacamraných pánů, rozkošně a neuvěřitelně uvěřitelně odehraných trojicí z těch nejlepších herců, co v téhle zemi kdy popili... ;-) J.Š. samosebou neopomíjeje (nebo neopíjeje?... :-) . . . "...a můžeme křičet, a můžeme zpívat..." Co dodat... Tak snad jenom ještě ty okurčičky... :o))) . . . ()
Mnozí filmoví tvůrci vyprávějí ve svých filmech o problematice manželských vztahů a rozdílech mezi mužským a ženským vnímáním světa celý večer. Martinu Fričovi (potažmo A.P. Čechovovi) k tomu stačilo pouhých 20 minut a přesto řekl vše podstatné, navíc okořeněné lehkým humorem, nádechem smutku (nikoli patosem) a čtveřicí postav, ve kterých kvarteto vynikajících herců naplno uplatnilo svůj herecký potenciál. 95%. ()
Reklama