Zlá krev

úplne geniálne herecké výkony a pôvabné poetikou nabité scény sú najsilnejšími prvkami cez detaily rozprávaného príbehu jedného z trojice neobarokových francúzov, ktorí svojim postmoderným pohľadom na svet začali novú cestu filmárčiny. až primitívne jednoduchá mainstreamová zápletka thrillerového charakteru je servírovaná netradične, cez odkazy a citácie, cez reminiscencie a mozaiku paradoxov a geniálne napísaných scénok (18.09.2006)

Absolutně jsem nepochopil vo co jde. Jestli je to o lásce, tak fajn, ale tu já si představuju úplně, ale úplně jinak a estli o něčem jiným tak jsem to nepochopil dablovaně. Situaci neusnadňoval ani promítač ve Světozoru, když půlku filmu promítal na strop a 20% na šířku šlo občas za oponou. Možná to tak mělo bejt u těhle intelektuálních sebeonanií člověk nikdy neví. No, čet jsem si zdejší komentáře, abych třeba pochopil co mně uniklo, ale zvuk, obraz, styl neobaroko, David Bowie, krásný ženský, zjevně mně neuniklo nic, ale já chodím do kina na strhující příběhy a ne na písničky z radia. Alespoň že ten konec měl koule. (25.11.2012)

Fascinující snímek pohybující se na pomezí romantické komedie a kriminálního thrilleru, formálbě si pak beroucí inspiraci snad úplně ve všem, surrealismem a německým expresionismem počínaje (Alexovo vykouknutí zpoda schodů), přes čistotu plakátu z Ikey až po videoklipovou poetiku (Lavant zde navíc silně připomíná Nicka Cavea) a obrazy samostatně fungující jako umělecká díla. Mimoto zaujme mimořádně vytříbeným filmovým jazykem a překrásnou kamerou, sladkými herečkami, živelným Lavantem.. A v neposlední řadě také mimořádně působivým, komplikovaným a přitom přehledným příběhem. Výsledek? Jeden z nejopojnějších, nejčistších a nejkrásnějších zážitků, které mi doposud světová kinematografie nabídla... (18.03.2010)

Jak píše xxmartinxx, Jako dvacetiminutová práce studenta FAMU na téma "jak mě ovlivnil JLG" by to bylo skvělé. S tím musím souhlasit. Jenže to nemá 20 minut, ale skoro dvě hodiny a s každou další minutou navíc se víc projevuje samoúčelnost celého filmu. Já začal Caraxe z tohohle podezírat už u Holy Motors, kde jsem ten lartpourlartistický dojem z toho krapet měl, ale zase mi to částečně vykompenzovaly různé myšlenky v tom (tedy dokud to nedošlo do té fáze, kdy už to nemělo moc co říct). Doufal jsem v něco takového i u Zlé krve, ale bohužel to byl jenom samoúčelný lartpourlartistický experiment, který se strašně snaží každou scénou odkazovat na Godardův styl, ale víc v tom skutečně není. Tedy jo, v závěru máme carpe diem. A tím to hasne, něco navíc si v tom ale člověk může vymyslet vždycky, aby sám sebe obelhal v tom, že to vlastně bylo dost prázdné. Ale zase to nemyslím nějak útočně, třeba to časem uvidím znova, bude mi to připadat geniální a pak se tu budu stydět za to, co jsem tu psal. To je ale zatím ve hvězdách. V tuhle chvíli mi ten film neměl moc co dát a ačkoli jednotlivé scény vypadají velmi zajímavě a dobře, jako celek to bylo ubíjející a nudit jsem se u toho začal docela rychle. A ani zajímavá zápletka tu neměla moc co zachránit, když tu o ni vlastně ani nešlo a povedené na ní je snad nakonec jen to, že má něco jako závěr. Popravdě mě to bavilo skoro úplně stejně (tady byl aspoň zajímavější vizuál) jako U konce s dechem - takže nebavilo. 2* (15.01.2022)

Ono je celkom zrejmé, že chce  Carax odkazovať na raného Godarda, predovšetkým na U konce s dechem, Made in USA a Partu pro sebe. Darí sa mu to viacmenej úspešne (Godard nikdy nebol nenapodobniteľný, ani najlepší, bol iba prvý). Ten film dokáže byť neskutočne cool v jednotlivostiach, a rovnako ako Godard sa podráža vlastnou neochotou byť vážny. Za pekné ženy a kultové scény dávam 4*, rovnako ako u Godarda, a rovnako som sa nudil. A rovnako mi tie  zostanú v pamäti. (14.09.2021)