Vrásky

Během úvodu jsem si trochu udiveně říkal, proč se tvůrci rozhodli vytvořit celovečerní animák zrovna z příběhu více méně realistického, který mohl být bez problémů i hraným. Velmi brzy mi však došlo, že v hrané podobě s živými herci v důchodcovském věku by takový příběh z domova důchodcu zdaleka neoplýval tolik kouzelnou a osobitou poetikou. Vzhledem k samotnému ději by z toho poté navíc mnohokrát dýchala slušná deprese, což předpokládám nebylo rozhodně cílem Vrásek ze srdce věnovaném všem dědečkům a babičkám, ale nakonec i nám mladším a mladým. Skutečně zdařilá animace, která ve scénách z exteriérů dokáže navodit i podmanivou atmosféru, má také silný podíl na zážitku z filmu, z něhož na mě i přes jistý smutek v ději dýchal často i příjemný pocit. Emilo "Rockefeller" a Miguel se mi coby hlavní postavičky velmi brzy zapsali do srdce a jejich společné drama protkané silným poutem i vřelým humorem na mě dokázalo výrazně zapůsobit i v animovaném podání... Slovo animace údajně pochází od latinského anima, což znamená duše a tento film svou duši nejen v rámci těch animací rozhodně měl. [85%] (25.09.2021)

[SPFF 2012, Sydney] Oveľa slabší, pri troche blahosklonnosti seniórny "Prelet nad kukačím hniezdom" v ktorom sa nejedná o stret konformity s nekonvenčnosťou, ale o konfrontovanie staroby s jej možnými, bezútešnými následkami. Tie sú tu jak odľahčené cez výrečnosť a čipernosť spriatelených dôchodcov, tak nesentimentálne umocnené skrz výskyt sprievodných ochorení, nenapraviteľných nepríjemností. Starobinec = blázinec, prebývajúci uvrhnutí do zabudnutia bez opýtania, s nekonečnou haldov spomienkových útržkov (vlak), s túžbou byť opäť mladý/slobodný (útek), ale aj rezignáciou presýtení kedže život zľutovanie nepozná (Alzheimer). Premise sa teda moc vytknúť nedá, pozdávala sa mi aj nenáročná animácia, ktorá sa pozorne upriamovala na mimiku a sem-tam pozoruhodne skĺzla do pár sekundových sekvencí zahrúženia/precitnutia. Skôr mám výhrady k samotnej realizácii storyboardu, ten mi príde polovičatý, v niektorých častiach nešťastne odfláknutý a kompenzovaný prostredníctvom neustáleho kecania...čož môže byť napadnuté argumentom, že nič iné im neostáva, ale s tým nesúhlasim pretože náznaky tam jednoznačne boli a to čo do postáv, tak príhod. Štvrtú hviezdu tam nevylepím len kvôli tomu koncu, ktorý síce chápem, no "Arrugas" - záležitosť predovšetkým pre dospievajúcich/dospelých - by isto zniesol a takisto by mu prospel o niekoľko minút skorší cut. (09.07.2012)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Arrugas / WRINKLES / Vrásky) - Tak toto byla krása, to úplně nejlepší co jsem ve Varech letos mohl spatřit. Krásný příklad toho jak se může i v domově důchodců natočit tak milý, citlivý příběh s kouzelným (byť i smutným) koncem vkusně odlehčeným vtipným "pofilmem" :D... - 2. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 1. místo - 95% (12.08.2012)

„Copánku, popletl jsi mi léky.“ - „Vážně?“ - „Zapomněl jsi na Viagru.“ Se smutkem, jistou hořkostí, ale i střízlivostí, humorem a nějakým tím nadhledem o stárnutí a životě v domově důchodců, tedy věcech všedních, ale ne až tak příjemných, které čekají na všechny věkem či stavem „požehnané“ z nás. Ovšem možná ještě víc je film o síle skutečného přátelství…Chvílemi ne tak úplně tušící Emilio skončí v domově důchodců, kde třeba takový bazén je jen na okrasu a společenská místnost „tepe životem“. Pak ale zjistí, že osazenstvo není tak nudné. Argentinský vtipálek Miguel nenápadně okrádající svěřence, komunikativní blondýna Antonie škemrající o jídlo pro vnuka, Dolores a její švindlíř Modesto, „marťanů“ bojící se Carminie a další tvoří zajímavou sestavu. „Rockefeller“ postupně pochopí, že nejdůležitější je neupadnout do deprese a neskončit na horním patře… Tomuto malému, ale o to hezčímu filmu dávám solidní 4*. „Neboj se, příbuzní jsou jako turecký med, celý rok je nemáš, jenom na Vánoce.“ - „Ano. A obojí umí hnout žlučí.“ (17.11.2019)

Animace připomínající Iluzionistu je sice čistá a nezatížená, ale ochuzená o řadu detailů s nimiž Iluzionista zdařile pracuje. Dobře je vystavěná atmosféra příběhu, která není zahlcená sentimentem. Skopičiny starých lidí v pečovatelském domě příběh odlehčují a zároveň s nadhledem odhalují problémy stáří. Elegantně se také pracuje s přechody mezi strachem, fantazií a zapomnětlivostí dvou seniorů. Příběh by byl lépe uzavřen, kdyby skončil o několik minut dříve, kdy by si zachoval jistou vážnost namísto předvídatelného konce. Osobně je mi bližší filmy Fridrika Thóra Fridrikssona, který se ve své hrané tvorbě zabývá podobným tématem s mnohem větším přesahem. FFKV (06.07.2012)