Jde si pro nás noc

Zatímco sekernická a nožířská práce zhovadilých Ukrajinců ve Volyni mi přivodila znechucení, sekáčková a mačetová řežba v tomhle indonéském fláku vyvolávala mé nadšené hýkání a úchylný smích. Tak nápaditá brutální řezničina se jen tak nevidí. Bohužel kromě kulervoucí akce je ve filmu i spousta všelijakého melodramatického plkání a patetických pohledů. A kvůli frenetickému střihu a zběsilé kameře si citlivý a zvídavý divák často ani nevychutná příliš detailů. Navíc příběh je extrémně pitomý i na můj pokleslý vkus a závěrečná bitka plus závěrečná scéna vše definitivně hází do absurdna až parodična. První i druhý Serbuan Maut mi sedl líp. Ale stejně zaokrouhluju nahoru, už jen kvůli těm třem 'kung-fu' babám. Nejlepší gag: Že by dvojnásobná vražda rozpůlenou hovězí kostí? (03.12.2018)

Úvodních dvacet minut je peklo k nepřežití a zkouška trpělivosti, protože se Tjahjanto snaží budouvat jakože osudový děj a vztahy mezi charaktery. Jenže mu v tom nehraje ani jeden byť jen náznakem obstojný herec a sám autor je jako scenárista na zabití. Čili jen čekáte, kdy si konečně uvědomí, co za bitkařské borce všech borců v ansámblu má (to je jako mít pro fotbalový match k dispozici Messiho a místo vpuštění na hřiště byste s ním na lavičce řešili vymírání delfínů) a najde už sakra nějakou záminku, aby si mohli dát řádně po hubě. A jakmile tu záminku vstupem do řeznictví najde, tak víte na čem jste. Ano, jde stylem akce o Raid 1.5. Ne, Tjahjanto není Gareth Evans, ale akci od něj opisuje zdatně. Střídají se kontaktní bitky s hromadnými masakry na ostří mačety, do toho nějaká ta přestřelka, honička... Co chvíle, to jiný typ akce. Spojující elementy jsou tři; hravá syrová choreografie (všechna čest výkonům kaskadérů), dynamická přesto přehledná kamera a absolutní adorace nesmyslně přepáleného neopodstatněného gore-jatkovitého násilí², které ne každý skousne. Zvlášť když platí, že děj/dialogy/pnutí mezi charaktery (ty se objevují odnikud a mizí kamsi) jsou čistě pro formu, jelikož si autor někde přečetl, že právě takové elementy by každý film měl mít. Dobře vám radím, přetočte rovnou na řeznictví a po cca deseti minutách vám bude rázem jasné, zda jste objevili svou novou guilty pleasure kultovku či si poklepete na hlavu "co že za zvrhlá sadistická hovada ti Indonésané jsou" a znechuceně to vypnete. Ovšem než to vypnete, pusťte si ještě alespoň finální desetiminutovou bitku Taslim versus Uwais; to je čiré žánrové blaho. (08.01.2019)

Absolutní dělo. 10 z 10. Ten film přebije vlastní špatnej scénař; tak dobrej FILM to je. Indonéskej Good Time a něco, co budu následujících 6 měsíců hypeovat po hospodách, když budu ožralej. Jestli Wick je pop západu, The Raid balet násilí, tohle je macho východu; bitky nejsou jen choreografie a údery, jsou násilí a následky Když se u nás chlapi poperou, tak jenom nožem anebo mačetou. Díky. Kvůli tomuhle jsem kluk i po třicítce a mám stejný problémy jako ve dvacíti. Mňam (02.05.2024)

Vysoce kultivovaně natočená jatka. Příběh je pouze je chaotická výplň mezi akčními scénami plnými obnaženého masa, kostí a krve. Postavy mají podivné motivace a chovají se často nelogicky, ale zase tak moc to nevadí. Kamarádi z RAIDů si prostě trochu zablbli a na stříbrném podnose servírují několik nezapomenutelných bojových scén a bolestivých okamžiků. Uwais si svou netradiční roli docela užívá ale předvádí více méně svůj standard. Jullie Estelle si pro sebe ovšem uchvátila nejlepší bitku se dvěma lesbickými vražedkyněmi. Girl power! (29.04.2019)

„Ráda bych si povídala dál, ale…pojďme se zabít.“ Příslib nástupce Zátahů mě lákal, tím spíš, když v něm měli hrát hned 4 „zátahoví“ protagonisté Taslim, Uwais, Lee a Estelle (pro poslední jmenovanou mám navíc od jejích „tanečků“ s kladivy ukrutnou slabost). Jenže Tjahjanto přece jen není Evans a člověk vnímá, že jde o něco slabší verzi výše zmíněných Zátahů. To ovšem nemění nic na tom, že jde pořád o brutální, hodně „tomatovou“ zábavu, která má i sem tam dobrý (jak jinak než krvavý) nápad, a také pár postav, co mají styl. Pokud jsou navíc filmy podobného typu nasáklé čistě testosteronem, v tomhle snímku mají možná ne až tak velké, ale o to zajímavější zastoupení ženské (anti)hrdinky, z nichž některé jsou ještě větší „badass“ než jejich mužští protějšci (a upřímně, nejlepší bitka z celého filmu není ta přepálená, závěrečná chlapská, ale právě hlavní „holčičí“, a ten, kdo k ní vymýšlel choreografii, si zaslouží potlesk). A pokud se přenesete i přes ty malinko haprující motivace postav, můžete se docela dobře pobavit. Za mě to budou ještě slabší 4*. (10.04.2022)