Růže
Róża
Rose
Róza
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Michał SzczerbicKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Marcin Dorociński, Agata Kulesza, Kinga Preis, Marian Dziędziel, Dariusz Toczek, Jacek Braciak, Anna Grzeszczak-Hutek, Grzegorz Wojdon (více)Obsahy(1)
Jméno režiséra Wojciecha Smarzowského není českým divákům zcela neznámé. Jeho předcházející celovečerní snímky Svatba (Wesele, 2004) a Zlý dům (Dom zły, 2009) byly uvedeny na řadě festivalů a přehlídek včetně Letní filmové školy. V Polsku se Smarzowského výrazně krutá, místy až drastická poetika, dotýkající se vážných otázek a okořeněná hořkým humorem, těší velkému zájmu diváků.
V případě filmu Růžena režisér poprvé nevycházel z vlastního scénáře, ale zfilmoval materiál oceňovaného producenta a scenáristy Michała Szczerbice. „Potřeboval jsem si trochu provětrat hlavu a dostat do ní nová témata. Vždy jsem chtěl natočit film o lásce - a tenhle scénář o ní byl. Vše na pozadí poválečného osidlování Mazur v kombinaci s dalšími tématy německého i polského nacionalismu," komentuje svou volbu režisér.
Děj filmu se odehrává v období krátce po skončení 2. světové války a je situován do zmíněného kraje Mazur, jenž byl osídlen z velké části Němci. Když byli totiž v roce 1920 jeho obyvatelé ve všelidovém hlasovaní postaveni před volbu, ke které národnosti se přihlásit, vybrali si příslušnost k Německu, které jim tehdy přinášelo větší pocit bezpečí než nově vznikající polský stát. Těsně po válce byli považováni za viníky a po masovém odsunu začínají jejich majetky obsazovat Poláci.
Tvůrci do tohoto kontroverzního dějinného období zasadili sugestivně vypjaté melodrama o dvou outsiderech zraněných válkou, mezi kterými se začne rodit milostný vztah. Tadeusz, bývalý příslušník partyzánské Zemské armády, utíká před minulostí do zapadlých končin Mazurských jezer. Celý jeho svět se zhroutil, když mu hitlerovští vojáci na konci Varšavského povstání zabili milovanou ženu. V okolí jezer poznává Růženu, jež je poznamenaná válkou snad ještě víc: znásilnili ji ruští vojáci, kteří ještě stále řádí v kraji. Zároveň je jí - coby Němce - automaticky přisouzena odpovědnost za válečné hrůzy. Setkání této dvojice se ukáže jako jejich životní šance. Budou ji umět využít? Budou schopni prolomit bariéry, které je omezují - a to jak ty vnitřní, psychické, tak ty vnější, společenské? Jak do všeho zasáhne osud? Tento zdánlivě prostý snímek skoupý na dialogy chystá divákovi mnoho překvapení a zvratů a nejednou staví své hrdiny před těžké výzvy. Promlouvá k divákovi s velkou sugestivitou a místy i přesně mířenou agresivitou, která znepokojuje a provokuje, dokonce může budit kontroverze. Pro Smarzowského je těžká i zoufalá doba budování nové skutečnosti zároveň válkou o přežití a nejednou otevřeně odhaluje pravdu o systému, v němž budou muset Poláci následující půl století žít…
Velký podíl na vyznění filmu mají představitelé jak hlavních, tak epizodních rolí, zejména excelují oceňovaní herci Marcin Dorocińský a Agata Kuleszová jako Tadeusz a Růžena.
(Letní filmová škola)
Videa (1)
Recenze (50)
Silný a smutný film na téma soužití Poláků a mazurských Němců na konci druhé světové války. Holt ne pro každého byl konec války vysvobozením, utrpení některých obyčejných lidí pokračovalo i nadále. Nejhorší musela být ta bezmoc a beznaděj. Herecky zde exceluje Marcin Dorociński, zdatně mu sekunduje Agata Kulesza. Myslím, že Poláci natočili skutečně velmi kvalitní, leč depresivní snímek o jedné z mnoha černých kapitol jejich trnité historie. ()
Každý nový film Wojciecha Smarzowského je diváky i odborníky vždy netrpělivě očekáván. Ne jinak tomu bylo i v případě Róźi, ve kterém autor potvrdil své vysoké kvality, které dal najevo i v předchozích filmech Wesele (2004) a Dom zly (2009). Jeho nejnovější film není založen na složitém či spletitém příběhu, ale naopak na poctivé a zručné práci, která dokladuje, že v jednoduchosti mnohdy bývá největší síla. Marcin Dorociński je čím dál lepší. Neodpoustím si varování, u tohoto filmu si divák moc neodpočine, Zajímavost - na některých polských filmových kopiích byly dialogy slezského herce Mariana Dziedziela opatřeny polskými titulky. Nějak si nedokážu představit, kdybych já (také Slezan) byl hercem a museli mě překládat do češtiny:-) ()
Zdálo se to nejprv přepjaté a patetické, jako by kdos bez Vláčilova citu pro výtvarno a nedořečeno zkoušel natočit Adelheid. Nefungovalo to zejména ve chvílích, které měly naznačit prchavou idylu (vyjížďka na ryby nebo hrátky s kolem jak ukradené z Butche Cassidyho). Ale nakonec se nedalo polské (respektive mazurské) tragice nepodlehnoutl. Tadeusz je vzorový vzor chlapa a smělý kandidát na nejkladnějšího necomicsového hrdinu v dějinách filmu. Jeho neústupnost tváří v tvář mnohotvárnému poválečnému zlu, tváří v tvář všem těm hrubým, hrbatým a slizkým řešením, jeho schopnost být skutečný muž a nebýt macho, zatímco byl obklopen machovitými nemuži, si mě získala, takže i občasnou polopatičnost bylo filmu snadno odpustit. Za vyždímané emoce jsem se nestyděl. ()
"A když láska přerostla v touhu, nebo když přátelství stane se tak silným, že se bojíš že zmizí, pak se podíváš na dětství toho, jehož miluješ. Přítomnost se jeví jako nedostatečná. A i když nevidíš budoucnost, pokoušíš se zvítězit." ... Potkat ve zlých časech ČLOVĚKA je stejně tak vzácný, jako čas strávený v jeho blízkosti. I přes tu krutost které tu bylo víc než dost, cítila jsem na úplném konci příběhu jiskřičku naděje. ()
Smutný film o šílené době těsně po válce v Mazursku v Polsku. I když se lidé těšili na konec války, těm prostým přinesl jen další utrpení. Mazursko bylo něco jako naše Sudety. Řadě obyvatel nebyl příchod Němců proti srsti, naopak. Ti zase brali Mazursko jako část Říše a k obyvatelstvu se nechovali až tak zle. To se však místním stalo osudným, když se válečná karta obrátila....Loupeživé bandy, ruští vojáci a polští patolízalové nových rudých okupantů se pro hrdiny tohoto filmu stanou morem, který jim neumožní začít znovu. Je až neskutečné co ti lidé museli zažít. Kde brali sílu začínat stále znova? Jen zmar, zkáza a k přežití jen holá dřina s nejasnou perspektivou budoucnosti. Poláci prostě umí, ať už to byl Nil, Oblava, a nyní Růžena... Navíc se nestydí přiznat pravdu a reálně ukázat tehdejší poměry. Film mne dostal a bez diskuse dávám 5 min! * * * * * ()
Galerie (46)
Photo © Studio Filmowe "Tor"
Zajímavosti (1)
- Väčšina natáčania prebiehala na autentických miestach vo Varmsko-mazurskom vojvodstve, ktoré sa nachádza na severe Poľska. Časť natáčania však prebehla aj v poľskej metropole, Varšave. (MikaelSVK)
Reklama