Režie:
Roman PolańskiKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Alexandre DesplatHrají:
Jean Dujardin, Louis Garrel, Emmanuelle Seigner, Mathieu Amalric, Melvil Poupaud, Grégory Gadebois, Vincent Grass, Wladimir Yordanoff, Didier Sandre (více)Obsahy(1)
V roce 1894 je důstojník francouzského generálního štábu Alfred Dreyfus nepravdivě obviněn z velezrady a odsouzen k doživotí. Tato událost vstoupila do historie jako Dreyfusova aféra. (Pilot Film)
Videa (8)
Recenze (91)
Waw! Rozbeh síce taký vlažný a trochu človek tápal, kto hrá v tom celom akú rolu, ale napokon musím uznať, že to bolo nad moje očakávania. Dreyfusova aféra spôsobila vo Francúzsku poriadne vášne a z prvotne "nevinnej" degradácie vznikol škandál obrovských rozmerov. Niektoré pasáže síce trochu zaváňali lyrizmom, ale celkový efekt sa mi skutočne veľmi páčil. Vynikajúca výprava, kostýmy a celkovo atmosféra konca 19.storočia. Trochu mi v tom celom chýbal aj ten pohľad na druhú stranu planéty, ako sa s touto situáciu vyrovnáva samotný Alfred na Diabolskom ostrove. Mohla by to byť zaujímavá dvojexpozícia :) Každopádne, veľmi solídne! ()
Polanski nepolanski, väčšina sa bude nudiť. Dreyfussova aféra je niečo, čo je stredoeurópskemu divákovi na hony vzdialené. Ja som sa celkom tešil, ale postrádal som nejaké väčšie tempo, dramatizáciu i možno napätie. Cez dialógy sa preklenieme celým týmto nešťastným príbehom od podozrenia, až po vyšetrovanie, odsúdenie. Ale po tejto téme by Polanski nikdy nesiahol, keby Dreyfuss nebol jednoducho žid. A že chce poukázať na súčasný antisemitizmus? Tak ja fakt neviem, v akom svete ľudia žijete, ale západná civilizácia je celá ovládaná ľuďmi židovského pôvodu a žiadny antisemitizmus v Amerike ani Európe neexistuje, resp. len okrajovo v hlave pár bláznov moslimov. Široký antisemitizmus existuje len v islamských krajinách. Ale pre tie sa asi tento film netočil. ()
Poctivá práce ve starém stylu, která ale nepůsobí zastarale, spíše krásně zrale (87letý Polanski je zde vzdálen svěžímu překvapivému novátorství svého jen o sedm let staršího krajana Wajdy, které předváděl ve svých posledních filmech). Jestli však vedle novátorství Žaluji! něco není, pak černobílá nekonfliktní animace jedné dějepisné kapitoly. K tomu dopomáhá především volba perspektivy vyprávění. Vyprávění z pohledu samotného Dreyfuse by svádělo k bolestínství a jednoznačnému vymezení pozic (Dreyfus věděl, že je nevinný - v tomto smyslu by to bylo nešťastné i vzhledem k Polanskému vlastnímu případu). Polanski ale zvolil perspektivu armády a (v užším zaměření) plukovníka Picquarta, který se v uzavřeném připadu odsouzeného Dreyfuse začal vrtat. Tato dvojitá perspektiva umožňuje rozehrát zajímavý boj o pravdu uvnitř rigidního prostředí omezeného loajalitou, disciplínou, tradicí a kariérní hierarchičností (v lecčems se mi připomněly motivy Struktury krystalu jiného Polanského krajana Zanussiho). Ve filmu se tak s chirurgickou přesností odřezávají předsudky od rozumu, fakta od názorů, nepříjemná pravda od pohodlnější lži. Silnější konflikt je pro mě obtížné si představit, zvlášť když z filmu není vůbec zřejmé, kdo je dobrý a kdo zlý: Nadevší pochybnost je jasné, kdo je oběť a kdo viník, ale to je podstatný rozdíl! Dreyfus je zobrazen jako hrdý, ambiciózní a arogantní kariérista, vedle toho Picquart je uhlazený intelektuál, v jádru antisemita, který ale nenávidí lež a je ochoten pro své mravní principy podpořené racionální úvahou potlačit své předsudky vůči židům a zničit vlastní kariéru. Ostatní důstojníky i prosté vojáky, kteří pracují u kontrašpionážního útvaru, nelze zaškatulkovat v černobílém schématu jako padouchy, třebaže jejich vnitřní konflikt (udržení se na své pozici uvnitř vojenské hierarchie, síla loajality oproti mravní integritě, oddanost službě vlasti?) Polanski maximálně potlačuje a dá se spíš tušit, než že by byl explicitně ukázán. Většinu filmu sledujeme tyto konflikty uvnitř uzavřených entit (armáda, do jisté míry státní aparát) a veřejnost k divákovi proniká vlastně až závěrem prostřednictvím Emila Zoly a jeho článku, jenž dal (poněkud neoriginálně) název i tomuto filmu. Tato okrajovost veřejnosti ve filmu vlastně zesiluje ty konflikty, které nejsou zobrazeny tak explicitně jako u Picquarta (tj. u vojáků, jejichž mravní integrita je slabá a kariérismus silný, je hlas veřejnosti hrozbou, která se v průběhu filmu nad nimi neviditelně vznáší až na ně dopadne a nakonec je z jejich pozic smete). Polanski natočil výborný film, jehož kvalitu vedle zralé režie a výborného scénáře doplňují bezchybní herci. Rozhodně to není nuda! ()
Předně: zoufale mi chyběla hudba. Desplatův štěk v závěru a jeden kankán to opravdu nevytrhli. Pokud by snímek provázela kvalitní hudba, měl by mnohem lepší spád a jiskru, čili tento tah Polanského za originální nepokládám. Jinak se jedná o výborně natočený, pravdivý, doslova šokující příběh, který mě zaujal celý. Dost pasáží mě vytáčelo až hrůza a vstoupit po tom všem zpět do armády, to snad nezasluhuje obdiv, nýbrž svěrací kazajku. Obsazení výborné- Dujardin je rolls royce a Garella vidím vždycky ráda, výprava, kamera, špionáže, intriky, justiční omyl, antisemitismus, neúcta k člověku, k dílu, ke spravedlnosti, proti tomu smysl pro čest a pravdu, vše pečlivě naváženo a postupně přidáváno do bublajícího kotle se zkostnatělou justicí, zaprděnou armádou, prospěchářstvím, odstraňováním nepohodlných, okořeněno jediným osobním setkáním pachuti všelijaké a přisoleno Zolovým fenomenálním novinovým článkem Žaluji!. Polanski si tímto kusem ostudu jistě neuřízl, ale maličko tomu chybělo a mohli jsme se tady rozplývat nad peckovním filmem. ()
„JEDEN ABY SE STYDĚL, ŽE JE FRANCOUZ...“ /// Historicky poučná kinematografie. Kauza kolem Alfreda Dreyfuse ukazuje, že s tou demokracií to nebylo nikdy a hlavně NIKDE jednoduchý. Víc nečekejte. Polanski a spol to prostě hezky odvyprávěj… Pro fandy politických dobových dramat. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2013 napsal Robert Harris, neznám. 2.) Bezmezně důvěřuji armádě. 3.) Thx za titule „George51076“ a „alsy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- Filmovanie snímky prebiehalo na viacerých miestach v Paríži a trvalo od 26. novembra 2018 do 7. marca 2019. (MikaelSVK)
- K výkonu trestu na území Francouzské Guyany byl odsouzen také Henri Charrière, známý pod přezdívkou Papillon (Motýlek). Stejně jako Dreyfus nakonec skončil na Ďáblově ostrově, odkud uprchl do Venezuely. Podle jeho autobiografického románu s názvem „Motýlek“ byly natočeny již dva stejnojmenné filmy – Motýlek (1973) a Motýlek (2017). (stefji)
- Výkonným producentom filmu bol ruský oligarcha Roman Abramovich. (Real Tom Hardy)
Reklama