Záhrobní komando

To mě zas jednou na něco vytáhlo dítě na filmovce, za odměnu mu musím pustit ty původní universalovské horory z 30. let, s kterými si to tak laskavě pohrává. Zbytek za mě řekl kamarád Martin Č.: „Kolik takovejch filmů jsme ještě tenkrát neviděli? A proč jsme neměli ty dětský vysílačky? Nenávidím komunisty ještě o něco víc.“ (22.09.2018)

„A vy jse kdo?“ – „My jsme záhrobní komando.“ Keď Shane Black začal natáčať Predátora: Evolúciu, na spoluprácu si prizval kamaráta, zriedkavého režiséra a občasného scenáristu Franka Dekkera, s ktorým v roku 1987 spáchal Záhrobné komando z produkčnej dielne Roba Cohena a Petra Hyamsa. Predátor: Evolúcia bol nakoniec nielen prepadák, ale hlavne strašný film. Napriek tomu mi meno Frank Dekker behalo po rozume a v roku 2020 som sa rozhodol si Záhrobné komando pozrieť. Čo ma pozitívne prekvapilo, to sú jednak sympatickí herci (aj keď nechápem, čo najstaršieho z nich viedlo k tomu, aby sa sčuchol s bandou deciek, bolo mi to podozrivé) a jednak príjemná atmosféra amerických osemdesiatok. Záhrobné komando radíme do rangu podobných titulov Goonies, Bádatelia Joea Danteho, Night of the Creeps (tiež od Dekkera), Watchers, To, Gremlins alebo Strieborná guľka. Teda plnokrvná atmosféra odvážne, ale väčšinou funkčne kombinujúca rodinné dobrodružstvo s hororom (v ktorom občas drsne umierajú vedľajšie postavy), dej umiestnený na (zdanlivo) zaspaté predmestie, kde ulice na bicykloch a skejtoch brázdia skupiny detí a puberťákov, dospelí sú skôr anonymné postavy, ktoré sú večne v robote, a policajti nikdy ničomu neveria (a nakoniec aj tak vždy prídu neskoro). V tomto smere je Záhrobné komando skvelé a nemám voči nemu žiadne námietky. Bohužiaľ, Dekker ako zlo použil čosi tak strašne hlúpe, ako je tímovka slávnych príšer. Čiže nechýba nechcene smiešny Dracula, solídny vlkolak alebo trápna múmia. Ruka v ruke s týmto divným scenáristickým krokom kráčajú efekty, kostýmy a latexové masky, ktoré sú značne béčkarské. To ma zaskočilo, keďže na filme sa podieľal legendárny Stan Winston (predpokladám, že bol len jedným z viacerých a na výsledok nemal zásadný vplyv, inak by to vyzeralo inak). Palec hore za „pannu“ a za vytetované číslo z koncentračného tábora. (27.01.2020)

Úvodní proslov mě trochu vyděsil, co to zase bude za sračku. Nakonec se z toho vyklubalo příjemné oddechové a silně uvolněné horrorové dobrodružství pro mladší publikum. Dneska by z toho byl nechutný sterilní digitálně trikový slint bez hlavy, paty a hlavně ducha. Tohle naštěstí má alespoň toho ducha, i když hlava je trochu vybrakovaná a obě paty kulhají. U mě to samozřejmě zachraňuje má oblíbená osmdesátková atmosféra a místy docela povedený humor (když zjistí že panna není panna, pronese dotyčná dívka skvělou hlášku). Ač je mi hodně přes třicet, docela jsem si to užil. A jen lituji, že mi nebylo umožněno být na tom počátkem 90. let v kině, to by byl docela zážitek. (15.05.2012)

Zasloužil bych si teď určitě pár facek, protože k tomu to filmu jsem se dopracoval až nyní nějakých 23 let po jeho natočení a to ještě uplně náhodně. Nechápu, že do té doby sem o filmu nevěděl ani prd a to i přes to, že v dětství jsem mu podobných viděl spoustu a byl zkrátka na tento dobrodružný žánr okořeněný tajemnem děsně vyšinutý. Dneska když už jsem přesáhl ony dětské roky mě film už nemůže pochopitelně tak pohltit a ikdyž bych mu dal kdysi bez řečí plné hodnocení, dnes musím trochu bohužel slevit. První co mě uchvátilo byl nápad ukázat i dětským divákům slavnou pětku příšer, které do té doby byly vesměs předurčeny pouze starším divákům a mladší generace se o nich dozvídala pouze maximálně z vyprávění. Tento film určitě protrhl tuto bariéru a seznámite se tu s můmii, vlkodlakem, frankensteinovým monstrem, příšerou z bažin, tak i s upíry v čele s hrabětem Drákulou. Hlavními hrdinami jsou děti, takže žádný krvák rozhodně nečekejte ikdyž s červenou se někdy setkáme. To spíše se připravte na fůru nesmyslů, které dnes akorát rozesmějou. Nejvíce mě pobavila zobrazená hloupost policistů, kteří si nedokázali s těmi to monstry narozdíl od dětí absolutně vůbec poradit. Je to celé směšné a z dnešního pohledu velký zábavný nesmysl, ale je to milé a když pustíte tento film vašim dětem či mladším sourozencům, mohl by je i dnes v době skvělých digitálních efektů zabavit. Mé hodnocení se pohybuje mezi trochu zaprášenými čtyřmi hvězdičkami za masky, které byly slušně povedené a onu pohodu osmdesátých let, ale hlavně nápad, který jsem snad dost dobře popsal ve slovech výše. Sám jsem mimochodem zvědavý jaké další podobné skvosty na mě databáze ještě vybalí. (17.08.2010)

Úvodní scéna v temné kobce je velmi působivá a slibná. Doprovází ji krásně zlověstná hudba, která už sama o sobě nevěstí nic dobrého. Nezůstalo pouze u planých slibů. Potom se totiž rozjela osmdesátková mňamka určená spíše dětským divákům. Z toho tedy vyplývá, že já jsem stále duší dítětem, protože jsem se příjemně bavila. (28.05.2010)