Zločiny a poklesky

Jakkoli jsou Zločiny a poklesky určitě kvalitní film a Woodyho filmy miluju,tak pro mě je to prostě to nejslabší z toho,co jsem od něj zatím viděl.Stalo se mi u něj totiž něco,co jsem při sledování Woodyho filmů dosud nezažil.Já se nudil.A když mě film nebaví,tak tam může Martin Landau,Woody nebo Anjelica Huston hrát jak chcou skvěle,stejně to ode mě vyšší než průměrné hodnocení nedostane.Možná pomůže další zhlédnutí.Jakmile ho podstoupím,tak své hodnocení buď zvýším nebo půjdu ještě níž.Uvidíme. 65 % Update: Další zhlédnutí proběhlo a kajícně zvyšuji na čtyři.Protože ačkoliv mi Zločiny a poklesky stále neimponují tak,jako mé nejmilovanější Woodyho filmy,pořád jde o hluboký a uvědomělý počin,skvěle napsaný,zahraný a zrežírovaný,který v člověku doznívá.Není tak snadno přístupný a divák se musí naladit na jeho vlnu.Woody ale měl zkrátka v hlavě nejspíš dva náměty,které chtěl rychle natočit a zároveň jej už přestalo bavit věčné dělení jeho tvorby na dramata a komedie,tak zkrátka dal oba žánry do jednoho filmu.A vyšlo to moc dobře. 80 % (29.08.2009)

Woodyallenovská variace na Bergmana šmrncnutá Dostojevským. Když ono to ale vůbec nefunguje! Zločiny a poklesky dokládají, že Allenova produkce v 80. letech daleko zaostává za filmy z jeho prvního desetiletí. To co ho proslavilo byly pseudointelektuální kecy o sexu, při nichž mu navíc zdatně sekundovala Diane Keaton. A tou Mia Farrow ani při troše snahy prostě není. Tím netvrdím, že se taková snaží být, ale nejde jí to s Woodym tak hezky. Já Woodymu věřím, že ho baví natáčet filmy, ale přijde mi, že se na prahu vlastní padesátky hledal (a nenašel). Anebo prostě stárnul. Anebo prostě stárnu já. (08.06.2010)

Jeden z nejsilnějších filmů o světle a tmě, o metafyzické polaritě, kterou ve snímku ustavičně zpřítomňují motivy spojené s nemocemi a léčbou zraku. Zdánlivě prosté psychologické drama soustředěně obhlíží gordický uzel rozmanitých vztahů mezi různě osamocenými bytostmi v moderním západním světě a váží jejich duše. Zdánlivý klid, jímž snímek vrcholí – rozvod neplodného a ustrnulého manželství, ukonejšení viny na vraždě, zpronevěření se svému poslání a ženství – je tou nejhlučnější tmou, do níž lidstvo padá. Jak je slepota pokorného rabína, jehož krásný tanec s provdanou tanec víří naději budoucího lepšího života, žel nepravděpodobného lidského štěstí, je proti ní vidomá! Závěrečný dialog smutného režiséra, který hledá v přítomnosti odlesky svých jinošských snů, měšťanskou optikou uhlazené v sentimentální nostalgii, a muže, který se považoval za Boha, ale nedohlédl konce jediného svého hříšku, natož pak své smrtelné viny, ovšem naznačuje, že spása je nablízku i pro ty, kteří se po většinu svého života proháněli jako hlubinně melancholické myšky v kolech v neviditelných klecích. Stačí jen posvítit si skomírajícím plamínkem v hlubinách našich srdcí, těch nespolehlivých dušičkových petrolejek. (16.04.2017)

Na zadek nepadnu, ale jinak byl tenhle Woody docela dobrý. V postavách se dalo jakž takž vyznat a setkání Landaua (viděli jste s ním původní seriál Mission Impossible?), Aldy, Orbacha a samozřejmě Allena, co víc si přát. Woody se nebál používat silnější hudební motivy v okamžicích, kdy to nebylo úplně potřeba. Jako typického loosera, kterého ztvárnil nesčetněkrát (ale někdy je jako neurotik až mírně otravný, tentokrát ne), ho můžete mít s klidem rádi. (08.09.2013)

Natočit čistě zábavný film čistě zábavně umí každý blb. Natočit hluboký a závažný film čistě hluboce a závažně vlastně taky. Ale jen skutečný génius umí natočit hluboký a přemýšlivý film tak, aby to bylo zábavné, vtipné a aby poselství pochopili i ti jednodušší z nás. Takový je třeba Miloš Forman a takový je rozhodně Woody Allen. Víc k tomuhle skvostu není co dodat. (26.01.2006)