Tonoucí se stébla chytá

Výborná komedie. Perfektní obsazení a možná je to lepší než všichni fantomasové dohromady. Louis de Funés tady má prostě svůj herecký koncert a kromě Michela Galabru, jako by tam nikdo jiný ani nebyl. Mimochodem scéna v kostele... nejvtipnější scéna francouzského filmu :-D možná teda... pokud neobjevím jiný film (29.01.2007)

Sled gagů, z nichž řada je jako z grotesky, pospojovaný tím nejprostším dějem - o ten jde vlastně minimálně. Další Funèsův rtuťovitý, cholerický diktátor se dočasně musí snažit vlichotit bývalému zaměstnanci, jinak utrpí značnou podnikatelskou ztrátu. Jeho zbrklost spolu s napětím mezi jeho povahou a potřebou ji ovládnout jej ženou z maléru do maléru - on a jeho bývalý zaměstanec spouští řadu katastrof, z nichž některé vedou ke všeobecné destrukci (obydlí, okolí, zdraví, dopravních prostředků...). Inu, Funèsovina, jak jsme zvyklí. Snad až příliš dle zkušeností a snad s až příliš marginálně se vyvíjející zápletkou. Slabé ***. (10.11.2014)

Skvělá podívaná ve které mimo Funese alias pana Fourchauma (ten podává jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů) exceluje v závěru hlavně jeho konstruktér plachetnic Castagnier a to když při závěrečném pláči nádherně paroduje jednoho z nejlepších komiků němé éry filmu Pana Stana Laurela! Jinak se jedná o hodně praštěnou komedii plnou střeštěných lidí provádějících crazy kousky , scénka v kostele nezapomenutelná! Pro mě 90% :-) (27.08.2007)

Krásná komedie s pěknou zápletkou. Určitě stojí za shlédnutí. Bylo to bláznivé, zašmodrchané, vtipné a nápadité. Nemůžu ale dát plné hodnocení, protože některé scény se zbytečně vlekly a ačkoli film jako celek byl opravdu pěkný, přišlo mi, že se často opakuje. Proto čtyry hvězdy, které snad nikoho neurazí. (23.03.2014)

Zajímalo by mě, kam ta nezbedná Ústřední půjčovna filmů chodila na české názvy francouzských komedií, když i některé původní jsou dost bizarní (u nás neuvedeno např.: Nestrkejte dědečka do kaktusů, Ježíšek je neřád nebo Neplač s plnými ústy). No nic. Tonoucí je Louisovo poslední setkání s partou Roberta Dhéryho, z níž před lety vzešel. A je to už setkání dvou různých světů. Tehdy značně vyhraněná postava běsnícího podnikatele je příliš dominantní na to, aby se divácká pozornost dala dělit mezi víc komiků. Obligátní role krotkých trpitelů Funésovy nátury ale Dhéryovci hrát nemohli, takže mají přece jen víc prostoru, než bylo zvykem. A já si myslím, že to není to pravé ořechové. Ale za tu smršť gagů (scéna s výstupem na maják a rozšlapanými dorty mě vždycky sejme) 70% (06.05.2003)