Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)

Z tých komunistických rečí až mrazí. A bolo to asi aj tak, seriál ich však ukazuje ako totálnu a podlú lúzu. Áno, často to boli ľudia všelijakého (ne)vzdelania, ožrani, fanatickí stalinisti, ale že by boli všetci do morku kosti zlí ľudia? Bez obhajoby si myslím, že niektorí to v tom čase mysleli úprimne, oni fakt verili tej myšlienke, že idú niečo zlepšovať, že Stalin je dobrý strýčko a určite tomu uverili aj ľudia, keď ich milióny boli v uliciach. Hovorím niektorí, paušálne to neplatí, tak ako paušálne neplatí, že všetci len chlastali, žrali párky a chcali do Vltavy. Vyorálek ale vynikajúci Gottwald, hoci sa na neho až tak nepodobá. Na strane druhej, nový herec Beneša dokonale napodobil. Ksichtom aj slabosťou. (03.02.2023)

Jeden z historicky nejpovedenějších a snad i nejvěrnějších dílů - je tady krásně vidět ta bezbrannost a bezzubost demokratických politiků, rozvrácenost sociální demokracie, odhodlání a nekompromisnost komunistů i tragická role Beneše. Jak říkám vždycky, chybou Beneše nebyl únor 48, ale chybou bylo to, co dělal předtím, že tu republiku k tomuto vůbec dovedl - a že právě on na tom svou láskou k východu měl lví podíl... A právě Beneš se mi tady v tomhle díle líbí nejvíc - Jan Novotný je jako vždy nejlepší. Je smutné, že nedostává víc pořádných a velkých rolí, je to Pan Herec. Vyorálkův Gottwald je možná na pohled zbytečně sympatický, ale vychcaný je dost. Je dobře (a to je důvod páté hvězdy), že se tady Sedláček obešel bez svého nejoblíbenějšího motivu - nahého chlapa. (08.02.2017)

Nutno říci, že komunisti v čele s Gottwaldem byli nebezpeční fanatici a manipulátoři, kteří ,,své věci" věřili (chuť moci přišla s upevněním si pozice po Únoru). Mnozí z nich byli křupani bez vychování a skrupulí, ale o to víc byli nepříjemní političtí protivníci. Bohužel herci chvílemi vypadali jako parta komiků co žere párky a legračně sprostě mluví (krom představitelů Slánského a Gottwalda, ti byli po celou dobu brilantní). Přesto bravo. (18.11.2016)

Podle mě jedna z lepších epizod, kdy zvolený formát politických jednání nejvíce odpovídá tomu, jak situace reálně probíhala. To, že nedošlo k rekonstrukci masových scén, je myslím pochopitelné. Navíc obrazy a symboly jsou v díle vysvětlovány, takže divák, který téma tak nezná, dokáže v ději zorientovat. (20.05.2018)

Já jsem si dopřál zajímavý kontrast. Podíval jsem se na toto dílo bezprostředně po zhlédnutí seriálu Gottwald. Zatímco Klement se v obou zpracování značně lišil, je zajímavé, že váhajícího šachistu Beneše a bezradné demisi podávající ministry vidí obě díla téměř stejně. Možná v Gottwaldovi v nich bylo přecejenom trochu více energie. A samotný Kléma? V podání Jiřího Štěpničky rozšafný geniální stragég vidící díky své genialitě vždy dál než všichni ostatní. V podání Jiřího Vyorálka nihilistický cynik, co se chce mstít a páchat zlo jenom tak pro radost. V obou případech však nekompromisní a jdoucí si neomylně za svým. Ač dějinná úloha Klementa Gottwalda více souzní s Vyorálkovým ztvárněním, to zosobněné zlo mi nepřipadalo o moc méně přepálené než Štěpničkova rozšafnost. To samé lze říci o dalších soudruzích z KSČ, kdy nám jedno dílo předkládá soubor charakterních Mirků Dušínů a druhé dílo soubor totálně vypatlaných hovad a primitivů. Byť dění v 50. letech nasvědčuje tomu, že ten druhý výklad je pravděpodobnější, je docela tristní, že v tom karikování si České století nijak se seriálem Gottwald nezadá. (22.02.2021)