Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)

Na jednu stranu je vcelku dobře vystižena podstata únorového převratu, který umožnila jednak zpackaná demise nekomunistických ministrů, jednak Benešova váhavost a podlehnutí tlaku ulice, umně zorganizovanému KSČ. Komunističtí aktéři jsou ale zobrazeni spíš jako karikatury vecpané do stereotypních škatulek, nikoli jako živí lidé. Osobní animozita autorů vůči komunistům tak bohužel prosákla do vyznění tohoto dílu a znehodnotila do značné míry jeho vypovídací hodnotu. (23.03.2023)

Nutno říci, že komunisti v čele s Gottwaldem byli nebezpeční fanatici a manipulátoři, kteří ,,své věci" věřili (chuť moci přišla s upevněním si pozice po Únoru). Mnozí z nich byli křupani bez vychování a skrupulí, ale o to víc byli nepříjemní političtí protivníci. Bohužel herci chvílemi vypadali jako parta komiků co žere párky a legračně sprostě mluví (krom představitelů Slánského a Gottwalda, ti byli po celou dobu brilantní). Přesto bravo. (18.11.2016)

Já jsem si dopřál zajímavý kontrast. Podíval jsem se na toto dílo bezprostředně po zhlédnutí seriálu Gottwald. Zatímco Klement se v obou zpracování značně lišil, je zajímavé, že váhajícího šachistu Beneše a bezradné demisi podávající ministry vidí obě díla téměř stejně. Možná v Gottwaldovi v nich bylo přecejenom trochu více energie. A samotný Kléma? V podání Jiřího Štěpničky rozšafný geniální stragég vidící díky své genialitě vždy dál než všichni ostatní. V podání Jiřího Vyorálka nihilistický cynik, co se chce mstít a páchat zlo jenom tak pro radost. V obou případech však nekompromisní a jdoucí si neomylně za svým. Ač dějinná úloha Klementa Gottwalda více souzní s Vyorálkovým ztvárněním, to zosobněné zlo mi nepřipadalo o moc méně přepálené než Štěpničkova rozšafnost. To samé lze říci o dalších soudruzích z KSČ, kdy nám jedno dílo předkládá soubor charakterních Mirků Dušínů a druhé dílo soubor totálně vypatlaných hovad a primitivů. Byť dění v 50. letech nasvědčuje tomu, že ten druhý výklad je pravděpodobnější, je docela tristní, že v tom karikování si České století nijak se seriálem Gottwald nezadá. (22.02.2021)

A v Čechách po válce ještě více přituhuje. Gottwald je na vrcholu sil a dává o sobě řádně vědět. KSČ je silná a ostatním stranám se to nelíbí. Řeší to radikálně... odstupují a rozhodnutí nechávají na Benešovi. Ten je již nemocný, starý a znechucený vším, co se po válce odehrává. Vcelku věrohodně vykreslená politická atmosféra té doby. Gottwald je zde opravdu politik excelentního umu. Dialogy jeho osoby a komunistických soukmenovců jsou děsivé i zamýšlení hodné (v rámci toho, co přijde později). Debata nad tím, jak panu prezidentu Benešovi pomoci a co udělat pro únor 1948 je vrcholem celého dějství (i s následnou sekvencí s Eduardem Benešem). 80% (18.04.2017)

Jeden z historicky nejpovedenějších a snad i nejvěrnějších dílů - je tady krásně vidět ta bezbrannost a bezzubost demokratických politiků, rozvrácenost sociální demokracie, odhodlání a nekompromisnost komunistů i tragická role Beneše. Jak říkám vždycky, chybou Beneše nebyl únor 48, ale chybou bylo to, co dělal předtím, že tu republiku k tomuto vůbec dovedl - a že právě on na tom svou láskou k východu měl lví podíl... A právě Beneš se mi tady v tomhle díle líbí nejvíc - Jan Novotný je jako vždy nejlepší. Je smutné, že nedostává víc pořádných a velkých rolí, je to Pan Herec. Vyorálkův Gottwald je možná na pohled zbytečně sympatický, ale vychcaný je dost. Je dobře (a to je důvod páté hvězdy), že se tady Sedláček obešel bez svého nejoblíbenějšího motivu - nahého chlapa. (08.02.2017)