Piloti

Naprosto nevyužitý potenciál. Já to nehodlám tvrdě soudit proto, že se to odehrávalo na východě, ale že to prostě bylo špatné. Celkem mně překvapilo, že hned v úvodu se objeví zmínka po Polsku a Francii i o Anglii. Ale ten rok 1988 už tak nějak naznačoval, že se celé to půlnoční království Husáka pokládá k zemi. Vzpomínám, že i v časopisech Letectví a kosmonautika a ABC se občas mihla zmínka o našich na západě a v té době vyšla také spousta knih včetně autobiografií našich letců co bojovali v RAF. Samozřejmě, všechny končily přistáním na Ruzyni v roce 1945. Paradoxně dnes mám některé z nich 2x. Ty druhé jsou nová vydání, které pokračují padesátými léty a perzekucemi. A zase jsou o odvaze a vysoké morálce, nyní však hrdinové nečelí nepříteli, ale režimu a zlobě vlastních lidí... Řada našich stíhačů v čele s F. Fajtlem přešla v roce 1944 z RAF bojovat k novým stíhacím perutím do SSSR. Odtud se také dostala přes Slovensko, Polsko k nám. Nechci se mýlit, ale ten důstojník se zvláštní úpravou fousů, který velel spolu se Štěpánkem asi měl být František Fajtl. Samozřejmě jméno nikde nepadlo, ale za to bod ! Jinak film sám je spíše taková podivná romance z leteckého prostředí. Mladý poddůstojník je převelen k bojové jednotce a hned cestou na letiště se zamiluje do vojandy, která ho veze jeepem (Ilona Svobodová). Na základně je přijat jako greenhorn mírně chladně, staří kozáci čekají jak se chlapec vybarví v boji. Tomu nechybí nadšení, ale rozvaha, která v boji hraje hlavní roli. Mezi vcelku nudnými pasážemi na letišti a ubikacích se tu a tam bojuje na obloze. Boje jsou udělány velmi špatně a řada amerických leteckých filmů z konce šedesátých let tento snímek trikově hravě schová do kapsy... K užitým letounům se raději ani nebudu vyjadřovat. Na začátku filmu když Štěpánek zdrhá přes čáru jsem v údivu sledoval jak kurýrní Fiesel Stroch po něm pálí kulomety... Ty Morany 406 no coment... Spit byl opravdický a ano znalci pozanli ten náš NN N v markingu 310. stíhací perutě RAF, který je k vidění v leteckém muzeu Praha Kbely. Místo Lavoček tam létalo cosi cvičného a ze sovětských strojů tak autentycký byl jen ten Po 2 Kukuruznik, transportní Lisunuv a snad ten Šturmovik. U ostatních letounů FW-190 a Me-109 si tvůrci vystačili s maketami. Souboje byly prováděny špatně formou záběrů do statických kabin za nimiž byl promítán boj na obloze... Filmu ani dnes nepřidá fakt, že Sověti včetně našich při společných rozhovorech mluví rusky, takže dnešní divák nemá ánung o čem je řeč... Starší samozřejmě rusky lecos chytí. Je nutno si uvědomit, že v roce 1988 uměl rusky každý a kdo neuměl, se ve škole učil... přesto by pro dnešního diváka otitulkování těchto pasáží nebylo k zahození. Když to shrnu, je fajn, že máme film i zdruhé východní strany o našich letcích. Navíc odproštěný rudé propagandy. Pokud to někomu připadá moc bratrské už jen díky Rusům ve filmu, tak ať si je jist, že u frontových jednotek to tak bylo. Stíhači spoléhali jeden na druhého a byli si skutečnými druhy ve zbrani. Místo honění ženských po základně a mimo ni ale mohl film být mnohem více válečným. Nejsilnějším momentem filmu bylo místo, kdy si letci rozebírají pozůstalost sestřeleného kamaráda. Když pak Štěpánek vyprávěl komu jedna věc postupně patřila a kde a jak dotyční padli aby ji získal další a další, bylo mi smutno. Čest jejich památce. * * (22.06.2014) (méně) (více)