Batman

Když by to měl shrnout do jedný věty - plakátovky, tak se jedná o mimořádně povedenou blockbusterovou kriminálku s temným komiksovýmn hrdinou. Pokud byl Robert Pattinson na plátně za Bruce Wayna hrál ho jako ponuře osamocenou postavu a určitě tak stvořil nejdepresivnějšího Bruce Wayna co kdy rajtoval na plátně. Ono tohle pojetí skvěle zapadalo do celého konceptu filmu, který působil hodně temně a opravdu byl víc např. Fincherovým kriminálkám než akčním nářezům. Tím, ale rozhodně nechci říct, že film zklamal, naopak je to profi dílečko na který se skvělé kouká, který umí udržet pozornost po celou dobu navzdory délce stopáže. Kamera je vysloveně pochoutková.  Greig Fraser mě opět dokázal. že je mistr objektivu, mistr záběru, mistr kompozice a dokáže zprostředkovat atmosféru příběhu. Pokud jde o herecký výkony ostatních, nikdo tam nějak nevyčnívá, ale ani nic nekazí což mě vyhovovalo, protože prim hraje story. Trošku zbytečný bylo malinký romantický pomrkávání, ale nic hroznýho. Jedná se o kvalitní biják, který chce velký plátno ideál Imax a umí dopřát téměř tři hodiny kvalitní zábavy. (28.02.2022)

Film se zcela záměrně snaží být co nejméně akční a co nejvíce atmosférický, zároveň je to nejvíc dějový Batman za celou jeho celovečerní kariéru od 80. let – napětí skutečně plyne z toho, na co hrdina musí přijít. A jako ve správné neonoirové detektivce musí podrobit zkoumání i sám sebe. Pomalu se to už blíží tomu, co pro Jokera učinil snímek s Joaquinem Phoenixem, ale nejde o portrét psychické nemoci, jež postavu rozloží, „jenom“ traumatu, které hrdina musí zpracovat tím, že se mu postaví naplno. Jde o potvrzení toho, že v současnosti je možné dělat poměrně osobní a umělecky odvážná díla v rámci komerční žánrové zábavy. Kameraman Greig Fraser (30 minut po půlnoci, Rogue One, Duna) opět čaruje a hlavně si mnohdy dovoluje rozostřovat části obrazu nebo snímat postavy přes různé clonící objekty. Vůbec tu nejde o pompézní kompozice, ale spíš o pocity klaustrofobie a špíny.   Robert Pattinson je absolutně vynikající, dokonalé ztělesnění křehké síly, plný emocí, jež probublávají na povrch jen lehce, toužící po dokonalosti a čistotě. Zoë Kravitz ztvárnila nejvíc sexy kočičí ženu všech dob, aniž by jí z toho vyšla parodie drsňačky. Tříhodinová délka nenudí a člověk si ji uvědomí až někdy u epilogu, kdy vydechne napětím. Jako mnoho jiných blockbusterů dnešní doby je i tento společensky aktuální – zlem tu jsou zapšklí mladí muži (zjevně incelové) a politickou nadějí mladé barevné ženy. Celá stylizace ale nutí přemýšlet, o jaké USA se vlastně jedná – celé to připomíná spíš 80. léta než současnost, kdyby tu nebyly mobily a internet. Taky kombinace „monzunových“ dešťů, zimy a věčné tmy z něj dělá něco, co se nachází mezi různými podnebnými pásmy. (01.03.2022)

9/10. Není to dokonalý film a pro mnohé bude (tříhodinová!) ponurá detektivka s minimem akce, odlehčením a neotesaným vypravěčským stylem těžkým oříškem, který dost možná většina nebude chtít rozlousknout. Ale pokud víte, co od nového Batmana čekat, vyznáte se ve filmařských postupech a nahlížíte na filmy jako na komplexní rébusy, jenž čekají na váš trpělivý postup, intepretaci a um ve vnímání všech klíčových detailů - jednoduše se zamilujete. Minimálně já jsem v tom až po uši. (09.03.2022)

Mému náctileté já, poslouchající Nirvanu (ok, víc NIN) a čtoucí Nietzscheho, by se THE BATMAN zamlouval o poznání víc. Mé dospělé já by kdykoliv před tímto neonoirem, který je subtilní stejně, jako je v titulcích vyveden jeho název (přes celé plátno), dalo přednost kterémukoliv z dost zjevných inspiračních zdrojů. Fincherovy, Polanského anebo Scottovy filmy mají něco, co ten Reevesův postrádá: znepokojují svou nejednoznačností. Nesměřují od tmy ke světlu s postavou žijící ve stínu (práci s nasvícením odvisle od tématu a vývoje protagonisty ale cením, wtz), nemají potřebu svou symboliku (světlo-tma-stín, modrá a červená barva odvislá od policejních světel) explicitně osvětlovat. A komplexní problematiku zkorumpovanosti a provázanosti jednotlivých institucí (policie, soudy, politika, média) nemají potřebu simplifikovat, protože nejsou omezeny mantinely komiksového originu a norem velkorozpočtové podívané. Zatímco Nolanovi zmiňované normy sloužily jako záminka k experimentování s výstavbou a montáží a Burtonovi k zabydlení vrstevnatého světa příběhu, obývaného jimi favorizovanými vyvrheli, Reeves po Opicích zase blafuje hloubku a brakuje lepší snímky a konvence. Ve velmi dobrém až výborném neonoiru, který po dvou hodinách z necelých tří definitivně přepne do šestákového melodramatu a komiksového sešitku, musí být paralelismy v životních osudech postav i v řešení předkamerového prostoru (Batman X Catwoman X Riddler), musí se v díle kladoucím důraz na prvky motivované s ohledem na skutečnost a prvky strhávající pozornost na sebe a médium objevovat nejomšelejší žánrové věci z omšelých (předvídatelná rodinná tajemství, záchrany na poslední chvíli atd.). Oceňuji koncept, oceňuji jeho uchopení (více styl než neobratné vyprávění s proměnlivým počtem ústředních postav: delší záběry, nízká hloubka ostrosti, spoléhání se na zdroje světla z předkamerového prostoru, provázání skrz výbornou hudbu chytře pracující s vývojem leitmotivů jednotlivých postav, vnitrozáběrová montáž mnohdy prostřednictvím nějakého prostředku oddělující postavy žijící ve vlastním omezeném mentálním vesmíru, neostrost odpovídající míře neinformovanosti jednotlivých aktérů atd.). Neoceňuji Reevesovu potřebu - spolu s Amadeem řečeno - srát mramor. (02.03.2022)

Temný rytíř je batmanovským Nelítostným soubojem a The Batman je zase jasný pozdrav Sedmi, Zodiakovi, 8mm, Černému dešti a vůbec všem podobným (neo)noirovým záležitostem, které ale Matt Reeves nevykrádá, protože jeho film je prostě další z nich. Porovnávání s předchozími netopýřími filmy jsou nefér, ale vyhnout se jim taky úplně nelze, protože The Batman je zkrátka pořád Batmanem. Dokonce ani není pravda, že teprve teď je detektivem, neboť už právě v Temném rytíři se dost navyšetřoval. Jednoznačným trumfem tohoto filmu je ale jeho atmosféra, jaká tu vážně ještě nebyla - tmavá, hnusná, deštivá, špinavá, ve stínech číhající a agresivní atmosféra, stoprocentní Gotham, který snad ve všech postavách probouzí to nejhorší. Pattinsonův Batman je dokonalý a moc se mi líbilo, jak ten podivný mstitel v kostýmu působí ve třeba ve scénách s policí až nepatřičně. Stejně dobrý je ovšem Pattinson jako Bruce Wayne, ačkoliv toho jsme si moc neužili, velmi se mi i líbila Zoë Kravitz nebo John Turturro, kterého jsem poznal až díky jménu v závěrečných titulcích. Paul Dano jako Riddler se může směle postavit vedle Ledgerova Jokera, no a Colin Farrell si Penguina také očividně užil. Film naprosto úžasně vypadá a zní, Giacchinova hudba je po Elfmanovu Batman se vrací druhý nejlepší netopýří soundtrack, který Zimmerovy skladby předčí tím, že se dá poslouchat i samostatně a něco z něj máte. Velkou spoustu scén (vlastně ideálně celý film) bych chtěl vidět okamžitě znovu, nicméně dvě z nich opravdu vynikají - ta na pohřbu a ta se startujícím batmobilem. V kině při nich vládlo dokonale hrobové a napnuté ticho, a tak to má být. (03.03.2022)