L'héritier
L'erede
Režie:
Philippe LabroScénář:
Philippe LabroKamera:
Jean PenzerHudba:
Michel ColombierHrají:
Jean-Paul Belmondo, Carla Gravina, Jean Rochefort, Charles Denner, Jean Desailly, Jean Martin, Maurice Garrel, Michel Beaune, Fosco Giachetti (více)Obsahy(1)
Bart Cordell se vrací do Francie převzít impérium svého otce, který zahynul při letecké katastrofě. Je však obviněn z pašování drog a začíná tušit, že otcova nehoda i jeho obvinění jsou součástí rafinovaného spiknutí. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (86)
V rámci tzv. belmondovek jde o slabý a nebál bych se říct jeden z nejslabších kousků a není to zdaleka jen tím, že Belmondo tady není za hláškujícího plebejce, ale je příslušníkem finanční elity země a vlastně i planety. Elegantní obleky a luxus mu nesvědčí tak jako nedbalé ošacení policisty nebo příslušníka galerky. Celý ten příběh o levicovém velkoprůmyslníkovi a jeho boji proti zlořádům a válečným zločincům, stejně jako o komplotu proti jeho osobě, je špatně vymyšlený a nevěrohodný. Velkopodnikatel pronásledující zločince v boji muže proti muži je vhodný tak do Batmana, ale ne do seriózně se tvářící kriminálky. Tady to vyznívá nakonec křečovitě a nechtěně směšně. Celkový dojem: 40 %. Některé momenty, jako vztah k prostitutce, která ho předtím nastražením falešných důkazů málem zničila, jsou za hranicí elementární logiky i toho, co jsem ochoten scénáristovi tolerovat... ()
Emeritní potomek. Pařížský "Amerikán." Majitel světových stránek, ocelových očí, který jim nasadil brouka do hlav, když usedl do křesla, vedeného stíny minulosti, černými nájezdníky "rodiny." Hamlet - dědic. Má vhled. Poznává vzhled posledních dní. Zaplatí, kdo okradl o životy předky. Koncernový mistr rakví, tváří titulky jeho plátku. Na oplátku zasype ho hřbitovními plátky. Mrtev je kralevic. Ať žije princ, v zemích mýtů. ()
Tematicky i dějově velmi zajímavý snímek má z pohledu diváka smůlu, že nemá v sobě snad žádnou vyloženě sympatickou postavu a během některých vedlejších motivů s povolením na napětí se začíná pocitově táhnout. Alespoň fandit ve věci vyšetřování a pokusy o úniky z nástrah však magnátovi Cordellovi určitě jde a Jean-Paul Belmondo ztvárnil nezvykle rozporuplného hrdinu bez vtipu i minimem jeho typického charismatu určitě velmi zdařile. A pohltit mě Následník do světa velkých machinací v mediálním impériu postupně dokázal. Ten příběh jednoho dědictví, znamenajícího automaticky číhající nebezpečí, má čím přikovat a zpracování plné tajemně podivných střihů a náhlých vpádů do nečekaných událostí vytváří často silně neklidnou atmosféru. Atraktivně lákavé prostředí, které ukrývá zákulisí v podobě skryté mafie a postav, z nichž během profesionálního jednání nelze od pohledu vyčíst pravý charakter, se stává menší noční můrou s téměř nekončícím napětím... Philippe Labro mě tímto filmem nezklamal a zaujalo mě také, jak v některých scénách invenčně zúročil svou původní profesi novináře. Na zážitek z režisérova nasledujícího filmu Náhoda a násilí (1974), kde Labro svůj nevšední rukopis plný znepokojivých střihů a fragmentárních útržků dovedl za mě téměř k dokonalosti, se to ale u mě nechytá. [75%] ()
Jean-Paul Belmondo zahrál vlivného boháče parádním způsobem a musím přiznat, že mě ze začátku arogance hlavní postavy zaskočila, ve smyslu nešlo sympatizovat.. Výrazně to celé podepřeli pánové Charles Denner a Jean Rochefort, no a samozřejmě nechyběly ani krásné ženy.. Být následníkem a převzít žezlo po tragicky zesnulém otci působilo jako dost velký problém, jen jsem si kladla otázku, zda-li to Bart Cordell zvládne.. Vadila mi jediná věc a tou byl střih, naprosto pomatený střih, kdo tohle provedl, nemohl být střízlivý či při smyslech, vážně nevím, možná experiment.. ()
V některých rodinách se dědí povolání, v klanu Cordellových se dědí následnictví. Když to najednou udělá strašně bum s letadlem seniora, do útočného pásma nastupuje junior Bart, který teprve začíná chápat, jaké svinstvo ocel vlastně je. Jeho výchozí pozice je o to víc problematická vzhledem k tomu, že má tchána-mafiána a radikální názory na kolaboraci s nacisty, udávání a deportace židovských rodin za II. světové války. Navíc Cordell nejmladší je znepokojivě geniální hoša, který si místo pohádek čte kurzy akcií a kvůli zprávám v šest vynechává večerníček. Prostě rodinka k pohledání. Za jediný náznak humoru lze považovat církevní reálie – Bart tituluje poradce „nuncius“ a monsignorům cpe úplatky do sutany – a špičkování s kamarádem Davidem v podání Charlese Dennera. Následník opravdu nemá moc společného s klasickými belmondovkami, ale to není nic špatného. Bart Cordell je sice přímý a suverénní ranař, po němž ženy touží (tedy až na jednu, pro která příliš ctí otce svého), z ostatních Belmondových postav se ale nejvíc blíží uhlazenému mstiteli Françoisi Leclercqovi z taktéž nedoceněného Těla mého nepřítele. Následník se mi líbil skoro stejně. Možná právě kvůli té jinakosti. ()
Reklama