Ledová ňadra

Nezastírám, že jsem se v ději dost ztrácel a chvílemi mi nebylo jasné, co se zrovna děje. Až pak mi došlo, že je to nejspíš záměr a schylovalo se k závěru. Všechno se začalo vyjasňovat a od chvíle, kdy Peggy vyleze ze sprchy začíná neuvěřitelně dusivá a napínavá katarze, která vrcholí špičkovým závěrem. Závěrem, který na všechno vrhá úplně nový stín a posouvá film ještě výš. Georges Lautner tedy dokázal děj řádně zaplést, ale následně také i rozplést. Claude Brasseur byl vynikající, Mireille Darc ledově přesvědčivá a Alain Delon byl v 70. letech prostě na vrcholu. "Ledová ňadra" jsou skvělý a ledově mrazivý psychothriller se složitějším dějem a výtečně stylovým závěrem. 80%. (23.09.2010)

Přiznávám, že mně připadaly na svěrací kazajku všechny hlavní postavy, počínaje zajímavou Mireille Darcovou přes hodně zvláštního Alaina Delona až k tomu po uši zamilovanému pisálkovi v podání Claudea Brasseura.. Hudební podmaz mi místy připomínal vraždění koťátek a dost mi vadil, no a příběh mladé ženy s naprosto nevypočitatelným chováním mě sice zaujal, ale až tak nevtáhnul, jen tak napůl.. Herecký ansámbl ovšem skvělý.. (22.07.2021)

Musím říci, že mě film velmi příjemně překvapil zejména tím, jak udržel mou pozornost a eliminoval stisknutí klávesy "Pause" na ovladači na nulu. Postavy jsou vlastně rozděleny na dva tábory - na straně jedné magický, hypnotický kus ledu (Peggy Lister v podání Mireille Darc), na druhé straně chlapi, předhánějící se o její přízeň v čele s chladným a těžko odhadnutelným advokátem Marcem Rilsonem (Alain Delon) a přátelským a lehkomyslným Fracoisem Rollinem (Claude Brasseur). Temnou atmosféru dokresluje nebezpečný řidič p. Rilsona Steig, kterého očekáváte za každým rohem, v temné garáži bez světel... (09.07.2008)

Na Ledových ňadrech je s odstupem doby asi nejzajímavější herecký výkon Clauda Brasseura, který zvládá charakterní herectví lépe než Alain Delon. Mireille Darc jako záhadná žena odvádí svůj standard a vlastně se nemusí ani moc snažit. Její vizáž hraje tak trochu za ni. Film je nejsilnější tehdy, když ještě neodhaluje, kam směřuje. Scénáristická hra pohříchu nevyšla zdaleka tak dobře, jaké byly možnosti. Zkrátka indicií, oč tu jde, získá všímavý divák záhy poměrně dost. Nehledě na to, že Lautnerova režie není bůhvíjak oslnivá. Celkový dojem: 60 %. Řekl bych, takový standard žánrové tvorby Francie 70. let. (06.12.2015)

Veľmi svieže, emocionálne vzpružné záblesky medzi charizmatickými hercami len zťažka prekryjú tak trochu vágnu zápletku mystického trojuholníka zúčastnených, ktoré inštinktívne škrípu na minimálnom vyhranenom priestore. V každom prípade som ale onomu neopísateľnom handicapu a zároveň kúzlu Mireille Darcovej podľahol a vedel sa do príbehu zažrať. Preto je aj škodou, aby takto vnútorne silná príbehová kostra sa v riadkoch scenára vykľula k bezmedznej triviálnosti. Ťažko si to vysvetliť, lebo predispozície a mnohé naratívne parametre ako aj tajuplná psychológia sú vo svojich krajnostiach výborné... (12.08.2017)