Jsem nesmělý, ale léčím se

Scény s petanque (v dabingu koulená), napodobováním v restauraci nebo závěr v hasičské uniformě a plynové masce vážně nemají obdobu. Vtipné k zbláznění. Pierre Richard tady ale navíc, ač se to možná nezdá, předvádí perfektní herectví. Já ho miluju ve všech polohách - v té počáteční superstydlivé ("Ano?" - "Mám vás rád!"), kdy sebevědomý je pouze jeho vnitřní hlas (a to ještě možná), v té následující, kdy se svého problému pokouší zbavit vší silou a především za asistence nového přítele, i v té finální neodolatelně smělé kreaci v kasinu. Není to čistých pět hvězd, ale skoro. (07.02.2014)

Příručka pro nesmělé. Pierre Richard se na mém žebříčku nejoblíbenějších komiků nikdy neprodere na nejvyšší příčky, obsazené prvoligovými štamgasty (de Funés, Matthau, Sellers...), na můj vkus je moc italský. Mnohem víc si ho cením jako gagmana, tvůrce. Tato jeho komedie patří na jednu stranu k nejslabším z hlediska scénáře (tomu vážně neříkám souvislý příběh), na stranu druhou k nejlepším co do účinnosti gagů. Scéna s petanquem ("Ten chlap na mě čumí!"), nákup spodního prádla, napodobování hosta v restauraci... I když se zatvrdíte a řeknete, že se takovým kravinám smát nebudete, za chvíli vám začnou cukat koutky, scéna vygraduje ad absurdum a pokud se nerozřehtáte, změřte si puls. Jsou zkrátka komedie, které nesplňují teoretická pravidla, ale prakticky jsou k zešílení vtipné. 70% (04.11.2005)

Po shlédnutí několika filmů s Pierrem Richardem mám jasno, líbí se mi moc jeho filmy, kde účinkuje, ale o hodně méně pak filmy, které i režíruje. Potvrdilo se mi to u tohoto filmu, nebo u filmu Roztržitý. Na druhou stranu filmy režírované Francisem Veberem, jako Kopyto, Hračka, Otec a Otec, Uprchlíci nebo Velký blondýn s černou botou jsou úplně jiná kategorie a mají ode mě vždycky 5 hvězd. Tento film jsem protrpěla, chápu, že stydět se může každý a nápad, že na až nepřirozené stydlivosti postavím celý film je jistě zajímavý, ale pro mě otravný. Nedokážu se do hlavní postavy vcítit ani ji pochopit, jediné, co prožívám je lítost a vztek nad jeho neschopností. Navíc jeho objekt touhy, skleníková křehotinka bez chutě a vůně s povýšeným výrazem, jen tak bez zájmu proplouvá místnostmi a já tuplem nechápu, co je na ní tak úchvatného. Zkrátka láska je slepá. Stejně tak jsem jako dítě nechápala a nechápu dodnes Pata a Mata. Jejich neschopnost mě nebaví, ale irituje a podobně to mám i u tohoto filmu. Jediné co se povedlo byl nákup spodního prádla. A ještě jeden poznatek, jakkoliv se mi líbí hudba Vladimira Cosmy, tak i u těchto dvou filmů, Jsem nesmělý ... a Roztržitý mě vůbec nezaujala, na druhou stranu u těch ostatních, zejména u Hračky, mi přijde překrásná. (17.07.2022)

Tenhle film ukazuje, že Pierre Richard hledal svého partnera do dvojice. Hrál s Victorem Lanouxem, Gérardem Depardieum, dokonce měl hrát s Funésem v Křidýlko nebo stehýnko. Já však miluji tuto komedii, kde byl jeho partnerem Aldo Maccione, který je známý jako Tassin z prvního dílu sedmé roty, ale v dalších dílech byl nahrazen Henrym Guibetem. Myslím, že Maccione byl Richardův nejlepší partner už kvůli scéně v restauraci. (08.02.2006)

Nesmelo zaokrúhľujem tentokrát dole. A to preto, lebo som si práve spomenul na tie debilné gagy s taniermi. Inak je to totiž celkom fajn filmík. Lenže Richard je tu za takého trótla, že je to až k neuvereniu a už to nie je ani na smiech. Pre takúto ženu by sme samozrejme všetci urobili akúkoľvek hovadinu, ale nechcel by som, aby sa na to niekto tretí ešte musel pozerať. Áno, s úprimnosťou najďalej zájdeš, to je pointa tohto filmu. Keďže si už nespomínam, či som tento film videl ako decko, a asi hej, lebo u nás sa francúzske komédie a krimi nikdy neprepínali, tak necítim ani ten závan nostalgie, ako sa mi často stáva. (05.01.2015)