Návrat velkého blondýna

Není to nejdokonalejší francouzská komedie, je to spíše průměr, možná i mírný podprůměr, ale Rochefort je zde natolik okouzlující, že je mi to úplně jedno. Zabouchla jsem dveře před rozumem, který říkal, že je to uměle resuscitovaný první díl, a dala přednost tomu, co mi říkalo, že za scény s Rochefortem by stálo přetrpět i ten nejhloupější film, což Návrat velkého blondýna rozhodně není. (23.03.2016)

Oproti prvnímu dílu spíše zklamání. Gagy, které v předešlém filmu fungovaly, už nemají takový účinek - třeba Jean Carmet už nepobavil tak, jak dříve, přesto je ale nejlepší, jelikož třeba situace, kdy Richard šťastnou náhodou unikne smrti zastřelením, se už začínají přejídat. Nehledě na to, že začátek s fingovanou smrtí Perrina by se dal klidně vystřihnout, jelikož mi do filmu nějak nezapadá. Ale špatná komedie to rozhodně není, hledáte-li oddechovou zábavu, klidně se podívejte. Pár vtípků i přes všechna negativa dokáže rozesmát a Cosma si jako obvykle vyhrál se soundtrackem (úvodní melodie předělaná do bondovského kabátu se mu povedla). (24.08.2009)

Oproti prvnímu dílu, působí blondýnův návrat parodičtěji a nejvtipnější perly se tentokrát nenecházejí v obrazových kompozicích, ale v dialozích. Některé scény jsou dokonce velmi totožné s prvním dílem (agenti v bytě, orchestrové finále ), ale jsou dovedeny ještě do větší komičnosti. Vladimír Cosma podpořil ztřeštěnější vyznění filmu rychlejšíma skladbama. V některých scénách připomíná snímek spíše grotesku (karate souboj blondýna s vrátným ), jindy si zase Pierre neodpoustil předvést své skvělé pohybové gagmenství (tanec v pokoji ). Film srší vtipnejma nápadama, originálníma scénkama a chytrým humorem. (23.11.2014)

"Pan ministr je naprostý idiot a myslí si, že jste James Bond, pane Perrine." Dle mého názoru má Bond do Perrina daleko. Neumí totiž tak stylově jezdit na eskalátoru, uhýbat kulkám, vytahovat zaseklý prst z mříže ani střílet si samopalem pod nohy. Taky nepamatuju, že by nějaká Bondgirl měl tak úžasně hluboký zádový výstřih jako Christine. Já jsem se přitom zkrátka bavil, užil jsem si, když Maurice zahnal "mrtvé" gangstery dlažebními kostkami nebo Perrin předváděl své vybroušené karate, ale nejvíc jsem litoval vrahouny Prince s Fešákem, protože ti to schytali naprosto nemilosrdně. Tohle zkrátka není žádný uhlazený Bond, tohle je ranař Perrin a já jeho houslím vyjadřuju hluboký respekt. (26.10.2018)

Živá definice termínu nastavovaná kaše a suverénně nejslabší scénář Francise Vebera. Možná se pletu, ale mám pocit, že ani Pierru Richardovi se do pokračování moc nechtělo, v beztak krátkém filmu je jen asi třicet minut a ještě víc by mně zajímalo, jak je to s účastí/neúčastí Mireille Darcové. V dobré polovině scén je zabíraná zezadu, jak odchází, jak zdálky mává nebo se pohybuje ve tmě. A její "blízké" záběry zas budí dojem exhumace nepoužitého materiálu z prvního filmu. I krkolomné zdůvodňování, proč a jak vůbec "tajného agenta z leknutí" vracet do hry, je notně přitažené za vlasy. Ale největší chybou je, že Francois tentokrát s tajnou službou spolupracuje vědomě. Tím je popřen celý princip komiky prvního filmu a pár solidních gagů to nezachrání. 30% (12.01.2006)