Klauni

Pane Jarchovský, na novinářské projekci nám pouštěli nějakou pracovní, nedodělanou verzi, kde absentovala polovina filmu? Zkontrolujte to, prosím. Kdyžtak vyčiňte promítači. Protože jinak musím vyčinit já vám. Váš scénář nedává smysl takovým způsobem, že si nepamatuju, kdy a zda vůbec jsem v kině zažil takové zmatení, které určitě nebylo tvůrčím záměrem. Klauny jsem absolutně nepochopil, vypadají, jako kdyby z nich někdo vystříhal celé, důležité, motivace postav osvětlující scény/sekvence. Je to proto prohra, které mi je ale fakt líto, protože ten smutnej starej klaun tam je. Vy jste z něj udělal senilního alzhaimra. 50% (25.11.2013)

Viktor Taus ako reziser natocil zatial len hodne dementne Snezenky a machri po 25 letech, no a po X rokoch Snezenky ... aj tento film. A je to taky nudny zvachanec, ze az. Logika kriva, zasadenie do normalizacie je dobre, ale nic sa tam dohromady nedeje a film nema tempo. Dalsia nudna sucharina, nic viac : 20 % (13.10.2015)

Nevím co měl ten film znamenat, co říct, a zda tam byly nějaké skryté významy, ale na naše česká měřítka je natočen kurevsky dobře. Oskar, Max i Viktor jsou zahraní fantasticky. Kaiser i Lábus v poloze nečekané a oba výteční. Dialogy jsou zajímavé a kamera vytváří atmosféru stáří dokonale. Film je to smutný, ale po jeho skončení jsem smutný nebyl, naopak. Dle mého názoru je to záležitost na evropské úrovni. V každém případě vysoko vyčnívá nad celou českou produkcí posledních let. 85% (06.10.2014)

”Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci: mají své příchody a odchody; za život každý hraje mnoho rolí…” (Shakespeare) Vzpomínky starých klaunů. Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal... Pocta mistrům pantomimy a klauniád, umění u nás tak málo ceněného, ač jsme bývali světovou velmocí. Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií, Vol. 2 (06.10.2015)

Klauni jsou hodně zvláštní film. Viktor Tauš si v rámci své režie užívá naprosto perfektní filmařinu a kolikrát ještě krásnější kameru, která zabírá krásné kouty naší země, ale i Finska nebo Lucemburska. Horší už je to se samotným příběhem, ke kterému chvíli trvá, než se divák dostane. Není totiž divákovi úplně otevřený a tak tomu je třeba dát čas. Je třeba si zvyknout na praštěnou Finku Kati Outinen, která se naučila Česky nebo na melancholickou dvojku Kaiser, Lábus, potažmo na jejich třetího kolegu, kterého zde hraje Didier Flamand, a který už je pro změnu dabován. Jakmile to ale všechno dopadne, tak po asi hodině sledování Vám ten příběh začne sedat. Uvědomíte si, že tenhle film je opravdu významnou celo evropskou událostí a právě i Češi, náš maličký národ, na tom měl pořádný kus účasti, což potěší. To Vám ihned vyhrkne slzy do očí stejně tak, jako průběh samotného příběhu, ke kterému jste si nakonec dokázali udělat osobní vztah. A o tom tenhle film přesně je. Je komplikovaný, cesta k němu je trnitá, ale výsledek je nezapomenutelný. (07.07.2014)