100 dní v Palermu

Jasné a priamočiare protimafiánske posolstvo, dôverujúce revoltujúcej mládeži, robotníkom a komunistickej strane. Snaha napraviť inštitúcie vyšetrovacieho dozoru bez zásadnejšej zmeny systému z toho trčí ako slama z topánok. Vlastne teda o istú zmenu sa film pokúša - viac právomocí prokuratúre a polícii! Nečudo štedrej podpore distribúcii filmu v krajinách sovietskeho bloku. Veď nainfikovať divákov prostredníctvom zručného politického thrilleru na potrebu posilnenia komunistickej polície to muselo byť - mňam ach-ňach! pre potentátov v šesťstotrinástkach. Film bol premietaný v ČSSR v kinách aj televíziách ako reálny obraz kapitalistického fungovania. Nie že by preháňal, len tá agitačná línia v prospech partajných komunistov (členovia parlamentu), ktorí práve v banánových socialistických krajinách patrili k vládnucej triede prispievala k deformovanému videniu súvislostí vo svete. Zatiaľčo v mafiou vykorisťovanej Sicilíi padali na základe rozhodnutia korporátnej moci hlavy neúplatných sudcov, policajtov, poslancov a vyšetrovateľov, u nás - v šťastnom svete guľášového husákizmu - patrili práve filmom protežovaní a mafiou krágľovaní komunistickí poslanci k novej vládnucej triede, ktorá mala pod palcom všetky výrobné prostriedky a z nich plynúci zisk. (25.06.2013)

Před časem jsme tu na csfd měli anketu, nakolikrát se díváme na filmy. Je náhodou, že zrovna 100 dní v Palermu je mým rekordem, dokoukal jsem to až asi na poosmé, protože jsem vždy usnul během patnácti minut (mohla však za to únava). Nicméně jedná se o mimořádně nudný film, kde jediná akce znamená hned rovnou závěr celého přiběhu. Lino Ventura je obklopen silným charismem a tak jeho postava je velmi věrohodná. Nicméně je to pořád jen 100 minut nudy. Vyzvihl bych alespoň starý český dabing studia Barrandov (Vilém Besser, Regina Rázlová, skvělý a nenapodobitelný Vladimír Ráž, Soběslav Sejk, Ladislav Županič). (11.12.2008)

Těšil jsem se na to moc, hlavně kvůli Venturovi, a právě proto jsem se dočkal zklamání. Je to pro něj netypická a nepřirozená poloha. Převážnou část filmu vlastně pořádá didaktické přednášky o tom, že se zločinností a mafií zejména je možné bojovat a zvítězit jen kolektivní odpovědností. Je to didaktické a obrýlený Ventura s výrazem pana učitele tuhle nepříjemnou rovinu stále zdůrazňuje.. (30.06.2013)

Spíše než rekonstrukce událostí to působí jako oslava odkazu generála Dalla Chiesy a jeho boje s větrnými mafiánsko-byrokratickými mlýny. Působí to spíše jako vzniklé za účelem vzedmutí vášní a donucení lidu i vlády k akci a nikoli nečinnému přihlížení. Což je daň za vznik sotva pár měsíců od zobrazených událostí. Citelně tomu tedy chybí odstup i informace (zvláště v pasážích "ze stanu mafie" a z vládních kruhů) a tak je to dosti povšechné a postupem stopáže čím dál více se vezoucí na melodramatické osobní linii na úkor té syrově rekonstrukční, kterou to razí v první polovině. Ovšem není to v žádném ohledu špatné; jen bych stejnou látku i téma viděl raději zpracovanou o pár let později (a klidně i stejným týmem a režisérem) a více do hloubky. Jenže už by to bylo bez Ventury a to by zase byla věčná škoda připravit ho o tak vděčnou a charismatickou roli. (16.12.2014)

Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce.. (12.09.2022)