Fulmaya, děvčátko s tenkýma nohama

Hodnocení tohoto dokumentu se bude odvíjet od divákových sympatií k Dorotě Nvotové. Její náhled na svět a život je totiž tak svérázný, že rozhodně nesedne každému a pro mnoho lidí bude problém se s ním ztotožnit. Vzhledem k mému hodnocení je asi jasné, na kterou stranu se přikláním. Nvotová mi totiž přijde opravdu až příiš naivní a nevyspělá. Když jí někdo okrade a ona řekne, že je nadále důvěřivá a když je někdo "kokot", tak je to jeho problém, zdá se mi to dost dětské. I proto mě dokument neoslovil, tak jak by měl, i když musím uznat, že do kina se hodí a natočen je poměrně slušně. Výpomoc zrychlenými záběry je fajn a trefná, hudba se taky povedla a ani opakování jednoho motivu mi nějak zvlášť nevadilo. Jenže ze samotného Nepálu tu je paradoxně strašně málo a je to spíš ukázka toho, jak žijí chudí lidé v Asii. Chybí mi tu nějaký konflikt, něco, co by film oživilo. Škoda, že se autorka nevěnuje taky tomu, proč se Nvotová rozhodla odejít do Nepálu a jestli jí to nějak pomohlo. Tohle se bohužel nedozvíme a film tak působí kuse a nehotově. Naštěstí není moc dlouhý, takže se dá vydržet bez problémů. Jsem rád, že jsem to viděl, ale znovu to vidět nemusím a nic moc to ve mě nezanechalo. 50% (22.05.2013)

Nvotová kráčí nemocnicí. Oděná ve svém typickém barevném oblečení, které jako kdyby křičelo na ostatní: "Jsem v téhle zemi na skok, tak se klidně na mě koukněte.". Vedle ní se šourá nepálská žena se svým nemocným dítětem v náručí. Životem shrbená. Neuvěřitelně nesourodá dvojice se potkala na ulici a rozhodly si vzájemně pomoci. To vše v prostředí chaotické nemocnice, jež připomíná změť smutných pohledů. Ubrečených dětí, maminek bez peněz. Nvotová je svá a velice silná v tom, co dělá. Bez přetvářky. V ten moment jsem si uvědomil, že TO je ONO. Bál jsem se, že z ní udělají modlu. Ale pěkně se to drží zpátky a není to o ničem jiném, než o světě strašně vzdáleném. A o strachu z dalších dní. Když Dorota rozpřáhla ruce na vrcholku nepálské hory, chtělo se mi taky utéct. Silná věc! (29.05.2013)

(Texty psané kurzívou citují Dorotu Nvotovou z rozhovoru ze 17.6.2013 pro magazín MF OnaDnes)                               Jakákoli CHARITA , která pomůže byť jen pár dětem: 5hvězd! Zpovykaný dokument, který propagaci charity dělá spíš medvědí službu – klidně i odpad! Po těžkém vnitřním boji volím průměr. Onen rozhovor je uveden větou: Slovenská herečka a zpěvačka žije ne jeden život, ale rovnou několik. Můj názor - ano, v tom by mohl být ten problém. Právě čeká dítě, s přítelem se přestěhovali na dva roky do Moskvy. „Než malý nebo malá nastoupí do školy, můžeme cestovat. Pak ale plánujeme zakotvit, ... Představujeme si, že bychom žili v Nepálu nebo někde na ostrově. Uvidíme.“ Aha. A taky: „Kdybych měla na Slovensku žít trvale, muselo by to být v roubence na samotě. Nebo v cikánské osadě. Dělala jsem v nich několik projektů, ... Tam si připadám zase jako v Nepálu.“ To jako vážně? MF: Kde je pro vás doma? „Nikde. Když se řekne domov, nic se mi nevybaví.“ Hmm. Ale ten Nepál má docela ráda... „Člověk vyhledává tento typ destinací, když si potřebuje udělat v hlavě pořádek. Máte krizi ve vztahu, chcete poznat skutečné hodnoty...“ Ovšem, kam si jezdí udělat pořádek v hlavě Nepálci? „Můj nepálský „bratr“ Kumar na dva roky odjel s manželkou do Anglie. Narodilo se jim dítě, vrátili se a jsou nešťastní. Zvykli si na pračku, zažili, co to je, mít soukromí, nebýt pod drobnohledem rodičů. ... Kdyby neodjeli, žili by spokojený život.“ PENÍZE? Mimochodem, causa fungl nová motorka: „Peníze, za které jste na Slovensku chudák, tak tam jste král. A mě baví být král. Utratím tam víc než tady, protože si řeknu: Á co, koupím si to, když na to mám!“ PENÍZE. Nvotová taky v Nepálu už 5 let provozuje cestovní kancelář, která zažívá boom. „Je to cesta, která vás duševně naplní víc, než dovolená v Chorvatsku. Přitom vás vyjde na skoro stejné peníze.“ Tohle snad tesat do kamene! A když slíbím, že budu sirotkům na ulici vysvětlovat, jak špatné je čichat to lepidlo, dostanu u její cestovky slevu? Ale jak říká, Nepál ji fascinuje. „Rychle jsem si tam zvykla, tamnější spontánnost a provizornost souzněly s mojí náturou.“ O stranu dál otázka MF: Je těžké odolávat neustálým prosbám o peníze, když vás Nepálci mají za bohatou Evropanku? „Oni rychle pochopili, že na mě si nepřijdou. Tam, kde se pohybuju, už mě znají a vědí, že si mají dát bacha. Mám prořízlou pusu.“ Závěrem - nechci spoilerovat ten zvrat, tak jen úryvek: ... „Ale po měsíci Bishwa podplatil úředníky, dostal povolení, že vše funguje, jak má ...“ PENÍZE.      Cože?!      I v zemi, která mě zaručeně duševně naplní? Ale abych nekončil tak pesimisticky, takhle si Nvotová pochvalovala svůj (již druhý) rozvod: „Konec manželství znamenal něco lepšího, a to i pro Johnnyho, jen on na to přijde dýl a třeba mi i časem poděkuje. Zůstal v Nepálu, organizuje pomoc dětem...“ Aha podruhé. No jo, no. Asi by mě tím pádem víc zaujal dokument od toho Johnnyho... (03.07.2013)

Fulmaya, děvčátko, co (se) hledá… patří bohužel k těm dokumentům, kde vyvolání pro ně tolik typických a žádoucích pocitů - obdivu a lítosti - úplně nefunguje. Obdivovat není koho, Dorota o to nestojí a svým svérázným vystupováním k tomu ani zdaleka nevybízí; k litování není příležitost, zmínky o dětech jsou moc povrchní a jejich spokojené úsměvy ve škole, nebo čichání lepidla na ulici nám srdce patřičně nezlomí. O to se pokouší až nečekaný závěr, který je ale také natolik nejasný a neurčitý, že stejně jako celý film vyznívá do prázdna. (30.05.2013)

Opravdu milé překvapení. Dorota Nvotová je prostě živel. Film/dokument měl spád, skvělou hudbu i kameru. Po skončení projekce jsem měl pocit, že jsem nabitý nějakou zvláštní pozitivní energií. Přirozený a svérázný projev hlavní aktérky byl naprosto okouzlující. Viděno: 23.05.2013 (ČSFD projekce). Mé hodnocení: 95%. (22.05.2013)